Letošní červenec byl nejteplejší za posledních 120 tisíc let a nejspíš i za poslední milion let, tj. dávno předtím, než se tu objevil náš druh. Padá jeden rekord za druhým, o mnoha přírodních katastrofách se už ani neinformuje, neboť se staly normou, klimatičtí vědci hledají stále obtížněji slovník, kterým by vyjádřili úžas nad tempem změn. Mnozí upozorňují na to, že skončila klimatická krize a začal klimatický kolaps, či – slovy generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese – začala éra klimatického (u)vaření.
Situace je nesnadná. Zatímco ekosystémy okolo nás chřadnou, fosilní firmy, banky a další korporace hlásí rekordní zisky. Spojnice mezi zrychlující destrukcí a chudobou na jedné straně a nárůstem zisku korporací a miliardářů na straně druhé, je dnes už více než oči-vidná. Král je nahý. Bohužel, mocní neměli nikdy v historii takovou moc jako dnes: vlastní média, vlastní politiku, zaměstnávají nás, prodávají nám, co potřebujeme, zadlužujeme se u nich, investují rekordní částky do dobro-washingu a green-washingu – tj. do lhaní nám obyčejným lidem o tom, co se opravdu děje, jaké jsou příčiny a řešení. Mezi nejvypečenější příklady greenwashingových lží patří příběh uhlíkové stopy, uhlíkové kompenzace nebo mýtus recyklace. Oblíbené závazky „uhlíkové neutrality“ do roku 2050 jsou lež jak ta věž, jejímž cílem je nás uchlácholit, a přitom zrychlovat „těžbu“ zisku korporacemi a tím i destrukci planety.
To že má ještě smysl se zapojit do odboje, je dokonce empiricky podložené. Tím základním parametrem, který toto určuje, je množství CO2 v atmosféře, které se měří v jednotce zvané „ppm“ (parts per million). Hranice pro život tak, jak jsme ho znali je 350 ppm. Tuto hranici jsme překonali v roce 1988. Aktuálně jsme na 423 ppm. Bod zvratu, od kterého již nemáme příliš šancí cokoli ovlivnit je okolo 450 ppm. Teplota umožňující dobrý život na Zemi by neměla vzrůst o více než 1,5°C oproti úrovní před nástupem industrializace. Letos jsme se na tuto hranici už dostali (oteplování totiž aktuálně ovlivňují i přirozené cykly známé pod jménem El Niño), ale průměrné oteplení je dnes někde okolo 1,2°C.
„Pokud se chcete zapojit do změn – to hlavní co je třeba udělat, je být méně jednotlivec.“, prohlásil Bill McKibben. „We need to indigenize.“, tj. Je nutné se „způvodnit“, dodala pak Helena Norberg-Hodge, ve smyslu znovu-napojení se na přírodu, jeden na druhého a na sebe sama.
Čím více se napojíme na sebe, tím obtížněji manipulovatelní ze strany mocných budeme. Sami totiž rozpoznáme, co je pravda, co lež, co je správné a co destruktivní.
Důležitým argumentem pro propojení a vyvinutí společného tlaku na politiky a na velký byznys je i lidská historie. Všechna naše moderní lidská práva si vymohli naši předkové tímto způsobem – že se propojili, povstali a společně si prosadili, co dnes považujeme za samozřejmé. Vzpomeňte si třeba jen na rok 1989.
Od velké části klimatických vědců čtu, že máme ještě dobrých 3 – 5, možná 7 let na to, abychom se pokusili zvrátit kolaps (tak, jak jsme se s ním měli možnost seznámit v seriálu Předzvěsti nebo jak ho známe z knih z touto tématikou). Tolik let může trvat, než se dostaneme k hranici, kdy se s velkou pravděpodobností spustí řetězec nezvratných změn, které Zemi na dlouho promění.
„Vzpomeňte si, co s Evropou udělal milion uprchlíků ze Sýrie.“, řekl Bill McKibben a pak dodal: „Představte si, co s Evropou udělá miliarda lidí, kteří nebudou mít kam jít.“. Aktuálně směřujeme k oteplení 2,7°C, což znamená 2 miliardy lidí vystavené extrémnímu horku, tj. podmínkám, které už neumožňují zdravý lidský život.
Přestože „nepřítel“ (v tomto ohledu mocenské elity, jejichž hlavním cílem je upevňování vlastní moci prostřednictvím zrychlování komodifikace, tj. komercializace přírody a lidských životů) je silný a zákeřný, opakovaně zaznívalo, že nikdy nedávalo větší smysl zapojit se do klimatického a nerůstového hnutí než teď. Stejné informace čtu denně i u mnoha klimatických vědců, které sleduji na twitteru.
Co je třeba udělat: lokalizovat se – tj. znovu vybudovat infrastrukturu tak, abychom si do patnácti minut pěšky nebo na kole dokázali zajistit základní potřeby – především práci, vzdělání dětí a obstarání základních potřeb. Čím více se propojíme, tím více můžeme rozvinout nefinanční ekonomiku a vzájemně si pomoci, ať už s výchovou dětí, s obstaráváním základních potřeb, s obnovou místní infrastruktury. Myslím si, že z debat po filmech mohou vzejít velké věci – někoho to nadchne, jiného naštve. Pak už stačí jen emoce přetavit do akce, která může mít nespočet podob. Někdo může začít pěstovat vlastní jídlo, jiný začne organizovat hromadné nákupy pro sousedy, další bude svolávat a organizovat protesty, burcovat další lidí, informovat celebrity, influencery a miliardáře o tom, co se skutečně děje, a co mohou oni udělat ve svých kruzích….
Tento přechod ovšem není v zájmu dnešních mocných, bez našeho tlaku k němu nedojde. A protože kořenem kolabující planety je posedlost ekonomickým růstem, přechod na obnovitelnou energii nestačí. Je třeba přejít od HDP jako měřítka „kvality života“ k měřítkům dobrého života pro všechny.
Co se týče klimatického hnutí, u nás je možné se zapojit do Extinction rebellion, Greenpeace, Fridays for Future, Limity jsme my, Hnutí duha, globálně třeba do Local Futures (Lokalnost) a pak určitě do aktivit Nerůstu. Každá z těchto organizací něco dělá. Ve světě pak najdeme hromadu inspirace aktivit, které mají dopad.
Nedávno vylezlo pár lidí z Greenpeace na jednu z vil britského předsedy vlády a ze střechy pak na dům pověsili transparent. Vloni v listopadu jezdila velká skupina lidí po přistávací ploše amsterdamského letiště a blokovala odlety soukromých tryskáčů s cílem upozornit na absurditu létání ultra-bohatých zde. Tento květen v celkem 90 místech napříč USA si penzisti přinesli svá houpací křesla před banky, které financují fosilní průmysl zde (na toto téma upozorňuje v ČR projekt Špinavý prachy). Hezké věci dělá Arnika – mám rád především jejich dopisy zákonodárcům, do kterých se může zapojit každý a lobovat tak u konkrétních politiků.
Je toho hodně, co se děje. Všechny tyto aktivity s dopadem mají jedno společné – a to uvědomění, že planeta nekolabuje sama. Planeta je zabíjena (konkrétními) lidmi a tito lidé, jejich firmy a aktivity mají jména a adresy.
Témat, která bude v budoucnu třeba řešit, může být hodně – od toho, kde a jak získat jídlo, vodu a energii, přes to jak nastavit místní ekonomiku, téma bezpečnosti, až třeba po téma péče o děti a staré či nemohoucí lidi. Budoucnost ukáže. Zatím to vypadá, že se nudit nebudeme.
Tomáš Hajzler
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář