COOLna

Tohle téma bylo sledované a žádané už někdy před patnácti lety. Začalo to legendární kauzou expremiéra Stanislava Grosse, která se do historie zapsala díky dobovým rekvizitám jako byl milion korun v igelitce, nemajetný strýček či spálená směnka.

Socialista Gross měl řadu více či méně známých následovatelů. Kdo si dnes vzpomene na poslance ODS Daniela Rovana, který si pořídil vilku, formálně ji napsal na tchána a sám při konfrontaci tvrdil, že v domě nebydlí, ale „jen tam přespává“? Nemovitosti z peněz zastřeného původu nakupovali třeba i Bohuslav Sobotka, Libor Ambrozek či Michal Kraus.

S tím, jak do politiky vstoupili bohatí podnikatelé, jejichž finanční historii nešlo tak snadno dostopovat, ustoupilo i téma majetkových poměrů zákonodárců. Navíc se podařilo politikům ztížit přístup do databáze majetkových přiznání a na čas ji dokonce před veřejností úplně uzavřeli. Ano, těch dotazníků, od nichž si všichni slibovali, že dostanou pod kontrolu majetky lidí placených z veřejných rozpočtů.

Navzdory řečenému se novináři letos do databáze ponořili a hned první nálezy naznačily, že pohyby majetků politiků a vysoce postavených státních úředníků si zaslouží důkladnější prověrku. To, když například hradní exkancléř Vratislav Mynář – bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení – inkasoval pětadvacet milionů korun od firmy z orbitu vlivného zbrojaře Michala Strnada.

Co se od dob Grosse a jeho igelitky nezměnilo, je nechuť politiků obnažovat své majetkové poměry. Nejlépe to ilustruje přístup poslankyně SPD Karly Maříkové.

Když Radek Nohl zjistil, že v posledních šesti majetkových dotaznících vykázala sedm milionů korun neznámého původu, hned třikrát se jí na okolnosti záhadné sumy ptal. Poslankyně jen opakovala, že vše je legální a že její přiznání je naprosto v pořádku.

Hned poté, co byl článek publikován, ale začala útočit. Žádala jeho stažení, přičemž hrozila i trestním oznámením. „Přesně na tohle jsem čekala, že uděláte,“ dodala. „Vy nejste úřad, abych se vám zpovídala…“

Rozuzlení téhle šlamastyky je naprosto prozaické: Ministerstvo spravedlnosti nám zpětně potvrdilo, že politička SPD po celou dobu vepisovala údaje o zdrojích milionů do nepatřičné kolonky, která se ve veřejné části dotazníků nezobrazuje.

Po celou dobu to ale nikomu nepřišlo zvláštní. Ani úřadu, ani novinářům. Veřejná kontrola, ač nemusí přinést skandální zjištění, je tedy i nadále zjevně potřebná. Snažili se Maříkovou na chybu upozornit, ale přestala brát telefon a nereaguje ani na zaslané zprávy.

Že by dál připravovala slibované trestní oznámení?

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.