COOLna

….dědictví času a kultury…


Whistleblowing: V cizině standard, u nás novinka…

Od 1. srpna vstupuje v účinnost zákon o ochraně oznamovatelů. Podle odhadů tak až 15 tisíc velkých firem bude muset zprovoznit vnitřní oznamovací systém k nahlašování nezákonných praktik, se kterými se nejen zaměstnanci setkali v práci. Od 15. prosince se takzvaný whistleblowing dotkne i menších firem.

Ústavní soud se v roce 2012 zabýval případem dvou zaměstnanců čističky odpadních vod ve Velkých Pavlovicích, u kterých došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru poté, co oznámili problém týkající se poškozování životního prostředí ze strany čističky. „Důležitou okolností v tomto směru byla skutečnost, že o tuto nápravu usilovali oba zaměstnanci dlouhodobě, když mj. o zajištěných závadách učinili celkem devět zápisů do provozní knihy,“ uvádí publikace Whistleblowing v praxi.
Vedení čistírny tehdy jejich podání oznámení na inspekci a obecní úřad posoudilo jako hrubé porušení pracovní kázně a zaměstnanci byli propuštěni. Ti se bránili soudní cestou, jejich případ se dostal až k Ústavnímu soudu, který se přiklonil na jejich stranu. Ústavní soud tehdy postavil významné společenské zájmy, jako například ochranu zdraví občanů, životního prostředí či čistotu vody, nad loajalitu k zaměstnavateli a přiklonil se na stranu propuštěných zaměstnanců.

Celý proces se nakonec táhl přes deset let a jedná se jeden ze známých příkladů odkazujících na takzvaný whistleblowing v Česku. Nový zákon o ochraně oznamovatelů by měl takovým situacím předejít a stanovit práva a povinnosti zaměstnanců i zaměstnavatelů.

Samotný whistleblowing má svůj původ – a je hojně používán – v Americe, kde jsou principy zakořeněny více. Evropské státy si zatím cestu hledají, což možná naznačuje i fakt, že Česká republika nebyla jediná země, která přijala transpoziční zákon s velkým zpožděním,“ komentuje Kateřina Hůtová, právnička a zakladatelka společnosti Cybrela.
Směrnici o whistleblowingu měly všechny členské země zapracovat do svého právního systému již na konci roku 2021. V zákonné lhůtě ji však přijalo pouze deset států, Česko bylo například vedle Itálie, Německa, Rakouska či Polska jednou ze zemí, které reagovaly se zpožděním, a bude se tak muset podrobit historicky první pokutě od Evropské unie za nedodržení termínu přijetí legislativy.

Zákon o ochraně oznamovatelů umožňuje interně nahlašovat nekalé praktiky nebo porušení práva ve společnosti bez toho, aby se nahlašovatel musel obávat o své pracovní místo či jiný postih. Ochrana se týká nejen oznamovatele, ale také osob jemu blízkých a lidí, kteří se podíleli na přípravě oznámení.
„Cílem navrhované právní úpravy ochrany oznamovatelů je umožnit pracovníkům v soukromém i veřejném sektoru bezpečně podat oznámení v rámci povinně zřizovaných interních mechanismů, případně externích mechanismů,“ uvedla vláda. Zákon má tak chránit oznamovatele například před propuštěním, snížením mzdy, přeložením na jiné místo či uložením kárného opatření.
Na opačné straně mají pravidla pomoci zaměstnavatelům odhalovat trestné činy, a tím předcházet vlastní trestní odpovědnosti.


Zároveň se podle advokátní kanceláře Sedlakova Legal zvyšuje pravděpodobnost odhalení finančních úniků a dalších protiprávních jednání na pracovišti, což může zvýšit příjmy zaměstnavatele a také snížit počet negativních zmínek v médiích či od samotných zaměstnanců. „Existuje mnoho statistických výzkumů, které ukazují, že se správně nastaveným systémem oznamování lze ušetřit desítky procent na nákladech ve sporech se zaměstnanci a také nemalé částky na samotných příjmech zaměstnavatele,“ vysvětluje advokát Jiří Hradský ze Sedlakova Legal.

Celý zákon míří zejména na zaměstnavatele, kteří musí zavést vnitřní oznamovací systém, určit takzvaného řešitele a zajistit, že nebude docházet k odvetným opatřením. V první vlně se dotýká firem nad 250 zaměstnanců, na které se tato povinnost vztahuje od srpna. V druhé vlně se dotkne firem s počtem 50 až 250 zaměstnanců, pro ty pravidla začnou platit 15. prosince.

Zákon se také snaží předejít případům, kdy by se z whistleblowingu mohl stát nástroj pomsty a boje mezi zaměstnanci. Pokud tedy zaměstnanec podá vědomě nepravdivé oznámení, hrozí mu pokuta až do výše 50 tisíc korun.
Pokutu může dostat také jmenovaný řešitel oznámení, tedy zaměstnanec, který byl určen jako řešitel, a to pokud se oznámením nebude zabývat nebo třeba vyzradí totožnost oznamovatele bez jeho souhlasu. Řešitel oznámení může dostat pokutu až do výše 100 tisíc korun.

Předmětem oznámení může být korupce, ale také ohrožení zdraví lidí, životního prostředí, sexuální obtěžování i jiné nežádoucí jednání na pracovišti. Odborníci se však obávají, že mnoho zaměstnanců nebude rozlišovat důvody, kvůli kterým byl zákon zřízen, od „pouhých“ přestupků na hranici etického kodexu.

Podle právníků je pak na zaměstnavateli, jak se k věci postaví. Mnoho firem se proto snaží oddělit oznamovací kanály určené pro nahlašování přestupků stanovených zákonem od návrhů a připomínek ke zlepšení. Jiní se naopak rozhodnou přijímat podněty a připomínky i v rámci oznamovacího systému.

„Ať už se zaměstnavatel rozhodne jakkoliv, je strašně důležitá osvěta mezi zaměstnanci. Zaměstnavatel má ze zákona povinnost informovat oznamovatele o způsobech podání oznámení,“ dodává Hradský. Obecně se však podle něj dá předpokládat, že osoby zodpovědné za řešení oznámení budou často řešit i případy, které nespadají pod rozsah zákona. „V takovém případě mohou oznámení vyhodnotit jako nedůvodné,“ dodává Hradský.

Whistleblowerem mohou být zaměstnanci bývalí i současní, uchazeči o zaměstnání, stážisté, dobrovolníci, OSVČ, členové statutárních orgánů či další osoby působící například u dodavatelů.
„Jelikož je oznámení řešeno uvnitř společnosti, je řešitel oznámení schopen dobře navrhnout příslušná opatření, zamezit protiprávnímu stavu, důsledně se zabývat porušením pravidel,“ vysvětluje Hradský, proč je podle něj lepší využít prostředí firmy než taktéž přístupný portál ministerstva spravedlnosti či nahlášení kauzy zpravodajským médiím.

Do funkce řešitele oznámení jsou podle Hradského často voleni zaměstnanci na pozici HR. Pokud má společnost compliance oddělení, vybírají se osoby z tohoto oddělení. „Obdobně, pokud existuje firemní právník, je do takové pozice také často volen,“ vysvětluje Hradský.
Mnoho zaměstnanců, kterým povinnost připadne, se však ke svým novým úkolům staví negativně. Podle Hradského jim vadí zvýšená odpovědnost, protože se napřímo zodpovídají zákonu. „Společnosti často vybírají alespoň dva řešitele oznámení. Z praxe mohu říct, že řešitelé jsou poté klidnější, když vědí, že na oblast nebudou sami a zároveň jsou zastupitelní v případě střetu a problému s nestranností,“ dodává Hradský.

Řešitelé mají od přijetí oznámení 30 dní na posouzení a informování oznamovatele o výsledcích posouzení. „V případech skutkově nebo právně složitých lze tuto lhůtu prodloužit až o 30 dnů, nejvýše však dvakrát,“ říká zákon.

Přijímání také anonymních oznámení bylo ve sněmovně při schvalování zákona velmi diskutovaným tématem. Zatímco zastánci jejich zahrnutí tvrdili, že zákon nebude funkční, odpůrci mluvili i o „udavačství“ a o „bonzáctví“.

V konečné podobě zákona se však ochrana anonymů nenachází. Je tak na rozhodnutí každé firmy zvlášť, jestli anonymní oznámení bude přijímat a bude se jimi zabývat. „Taková oznámení však v každém případě nemusí vyřizovat ve lhůtách a způsobem stanoveným zákonem o ochraně oznamovatelů,“ uvádí na svých stránkách Ministerstvo spravedlnosti ČR.

Pro to, aby nahlašovací systém fungoval správně, je podle Hellingerové nutné, aby se zaměstnanci nebáli prozrazení své identity a důvěřovali zodpovědné osobě, která se bude jejich případem zabývat. Významná jsou také odvetná opatření pro nahlášený problém. „V tom vidím obrovskou příležitost pro společnosti vyřešit si různá pochybení interně bez zapojení státních úřadů a případných pokut či jiných sankcí,“ říká Hellingerová.

Pokud zaměstnanci nebudou důvěřovat vnitřnímu oznamovacímu systému, mohou využít i vnější oznamovací systém vedený Ministerstvem spravedlnosti ČR. Podaná oznámení jsou zde anonymizovaná a předaná příslušným státním orgánům k prošetření.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.



krematorium