COOLna

V auditu popisujete, že výběrová řízení na místa na velvyslanectvích nejsou transparentní a porušují se při nich zákony. Podle ministra Jana Lipavského se audit ale nezabýval problematikou vysílání lidí do zahraničí. Co v něm tedy je?
Ministr neříká pravdu. Dokážete si představit, že by audit výběrových řízení u ministerstva zahraničí tuto oblast nezahrnoval? Pokud ministr audit nakonec vydá, jak slíbil, bude možné si auditní zprávu vyžádat podle informačního zákona a pravdivost jeho slov ověřit.

K čemu na ministerstvu docházelo?
V obecné rovině mohu říci, že jsem ve zprávě poukázal na nižší transparentnost výběrové fáze procesu výběrových řízení a obcházení zákona při obsazování míst na zastupitelských úřadech. Upozornil jsem také na riziko diskriminace svobodných zaměstnanců a neefektivnost některých postupů.

Můžete být konkrétnější?
V některých případech například docházelo k výběru uchazeče s ukončeným středoškolským vzděláním a bez jazykových předpokladů. Oproti němu stál uchazeč, který tuto práci zastával dlouhodobě, měl praxi i potřebné vzdělání a jazykové vybavení.

Ministr říká, že audit stále není dokončen. Jak si to vysvětlujete?
Racionálně to vysvětlit nejde. Hlavní text auditní zprávy jsem dokončil v říjnu loňského roku a ředitel byl s obsahem spokojený. Útvar interního auditu pak zprávu spolu s vyjádřením auditovaného útvaru předal ministrovi v lednu. Proč není audit dokončen rok po jeho zahájení a půl roku po jeho odevzdání, by měl ministr zdůvodnit. V lednu mi ředitel GIA (Generální inspekce a interní audit ministerstva) psal, že za auditní zprávou stojí.

Týkal se audit období Babišovy vlády, jak tvrdí ministr Lipavský?
Opravdu se týkal i části období Babišovy vlády. Audity jsou však zadávány tak, že se analyzuje konkrétní období, ale včetně období souvisejících. Pokud se například zkoumá výběrové řízení zahájené v září 2021, kdy byla u moci Babišova vláda, je vzhledem k délce výběrového procesu zřejmé, že o vítězi se bude rozhodovat třeba až v březnu 2022. Tedy za vlády současné. Auditoři se vždy také zaměřují na problémy, které jsou aktuální dnes. Nemá smysl upozornit, že před dvěma lety bylo něco špatně, pokud dnes je to již v pořádku. Myslím, že je důležité se ptát, proč ten audit ministr Lipavský dosud nevydal, proč auditní zpráva v ministerstvu způsobila politickou paniku a proč autor přišel o práci.

Co myslíte politickou panikou?
Ředitelka personálního odboru Jana Hybášková měla v reakci na auditní zprávu prohlásit, že jestli se o výsledcích dozvědí novináři, tak noviny zaplaví titulky, že je situace na odvolání ministra.

V týmu s vámi byli další dva auditoři. Pokud vyhazov souvisel s auditem, proč jste skončil právě vy?
Formálně je to pravda. Audit byl však ryze právního zaměření a já jsem byl v útvaru jediný právník. Všechna zásadní zjištění jsem tak vypracoval já, což bylo vedení auditovaného útvaru dobře známo. Bez významu není ani to, že mezi auditory jsem byl pouze já ve zkušební době. Při propuštění tak nebylo nutné cokoliv zdůvodňovat.

Jiný důvod vašeho odchodu skutečně neexistuje?
Jiné pojítko tam nevidím, s mou prací byl můj nadřízený spokojený. Ředitel mě soustavně výborně hodnotil, přiznal mi odměnu, což ve zkušební době nebývá běžné. Poslal mě na nákladné školení, tedy investoval do mé kvalifikace. V lednu 2023 mě navrhl vedoucím auditních skupin.

Podle nejmenovaného zdroje z ministerstva stálo za vaším odchodem nahrávání kolegů a nadřízených.
Ten zdroj měl uvést, že poté, co se na ministerstvu rozšířilo, že nahrávám kolegy, nebyla spolupráce se mnou představitelná. Tato informace měla v čtenáři vzbudit dojem, že důvodem mého propuštění bylo právě pořizování nahrávek. Tak tomu ale nebylo. Ministerstvo jsem o nahrávkách informoval až já, a to až po svém odchodu. A ministerstvo to písemně potvrdilo do spisu, který byl součástí soudního řízení.

Kdy jste si ty nahrávky pořizoval?
Od loňského listopadu do letošního ledna. Napadlo mě to hned v prvním týdnu po odevzdání auditní zprávy, když došlo k několika zvláštním událostem. Tou první byla nestandardní reakce ředitelky personálního odboru, kterou jsem již popsal. Pak tu byl telefonát, ve kterém vedení auditované sekce upozornilo mého ředitele na nějaké mé „trable z minula“, u ministerstva jsem pracoval již v letech 2004 až 2017. Žádné své trable z minula jsem si sice nevybavil a ředitel dal najevo, že se tím nehodlá zabývat, ale svůj konec na ministerstvu jsem vytušil již tehdy.

Jak reagovali na váš odchod kolegové?
Ředitel byl o mém odchodu informován ve stejný den jako já. Jen v jiné místnosti.

Soudní spor, kde jste chtěl dokázat, že váš odchod souvisí s vypracováním auditu, jste nakonec prohrál.
Ano. Soud mi sice dal za pravdu v tom, že postih za vypracování auditní zprávy by byl nezákonný, jenže trval na předložení přímého důkazu. A ten v těchto případech opravdu nelze obstarat. Ve zkušební době vám totiž nikdo nemusí nic zdůvodňovat. Ale ono to není jen o tom sporu. Dle mého názoru by skutečná prohra bylo sklopit hlavu a odejít. Myslím, že o podivném průběhu tohoto auditu by se mělo mluvit.

Jan Čapek, bývalý zaměstnanec ministerstva zahraničních věcí, který vypracoval auditní zprávu

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.