COOLna

Žijeme v systému, kde je nutné mít, aby člověk mohl být. V kategorii „jmění“ hraje naše společnost mnoho her. Jednou z těch populárních je „hra na nejbohatšího miliardáře“. Funkci soudce si v tomto spektáklu obsadil časopis Forbes. Národní mutace časopisu vydávaného nad-národní mediální korporací produkují po celém světě stovky žebříčků nejmovitějších, nejvíce ziskových, nejúspěšnějších, nejvíce hrabivých.

Pohled do těchto žebříčků je v mnoha ohledech jednoduše fascinující. Jedním z nejzajímavějších aspektů je to, že absolutně nezáleží na tom, jak daný medailista ke svému jmění přišel. Pokud si to obhájil před zákonem (lobbing, kupování politiků, politika otočných dveří) a lidem (PR/propaganda, re-klam-a), mohl zabít kolik chtěl lidí, nenávratně zničit přírodu či napáchat jakékoli hrůzy.

Majetek, medaile a obdiv jsou jeho a nikomu není nic do toho, jak se ke své medaili dostal. A pokud by někdo náhodou s nějakou kritikou přišel, vždy se vytáhne píseň o závisti: „Kritizujete miliardáře, protože jim závidíte, že jsou bohatší než vy. Tak a je to!“

V desetimilionové zemi, kde přes milion lidí má přímou zkušenost s vymáháním často zcela absurdních a vymyšlených dluhů je jedním z fascinující příklad Davida Berana („česká šedesát jednička“ 2022).

Pro zajímavost medailonek na Forbesu: „Rodák z Pardubic studoval biochemii na Přírodovědecké fakultě UK, nakonec ho ale zlákal svět financí. Dnes jeho finanční skupina Profireal Group působí na několika trzích střední a východní Evropy. David Beran ale stále víc doplácí na přísnější regulaci nebankovních úvěrů na trzích střední a východní Evropy, kde je jeho skupina Profireal nejsilnější.

Beran je stoprocentním majitelem skupiny, která kromě Česka působí také v Polsku, na Slovensku, v Bulharsku či Rusku. „Vytvářet podnikatelské hodnoty a budovat úspěšné nadnárodní společnosti standardně bývá vizí každého úspěšného podnikatele. Pro mě osobně je ještě důležitější prožít plnohodnotný život a budovat dlouhodobě a společensky prospěšné hodnoty. Prožít život v kruhu rodiny a nejbližších přátel. Snít své sny a užívat radosti i starosti každodenního života,“ uvádí pravidelně David Beran ve svém Slovu zakladatele u výročních zpráv své skupiny.“

Samé chvlaozpěvy. Nikde ani slovo o tom, že zdroj jeho majetku (a obdivu) stojí na lichvářských půjčkách s úrokem až 125%.

Sem tam v médiích vyplave drobná, zaprášená zprávička o tom, že David Beran dokáže proměnit 35 tisicovovou půjčku na zdravotní výdaje nemocného otce na skoro 0,5 milionů korun, které pak vymáhají systémem české predátorské exekuce.

Věčný dík za tento systém Pavlu Němcovi, Miloši Zemanovi a dalším chlapcům, který tento ožebračující, zabijácký systém v Česku prosadili.

A proč o tom mluvit? Protože obírat druhé je nemorální a nefér. Lež má krátné nohy, a tak je jen otázkou času než se provalí, kolik dnes obdivovaných dobrodějů miliardářů jsou jen symptomy systému, který je nastaven k urychlování nejbohatších urychlováním chudnutí chudých.

Z pohádek víme, že v takových situacích přichází Robinové Hoodové a Jánošíci. Z antropologie a dějepisu si pamatujeme, že čím větší pocit nespravedlnosti a beznaděje, tím víc nedůvěry, extrémismu, násilí a nakonec válek.

Buď postavíme společnost tak, aby v jejím DNA byly i hodnoty jako spravedlnost, poctivost, pravdomluvnost nebo se připravme, že bude hůř a pak ještě hůř a nakonec nejhůř. Pokud by chtěl přiložit ruku k dílu i soudce Forbes, může vedle chvalozpěvů ke každému medailistovi přidat i základní rámec jeho sociálního a ekologického dopadu.

Tomáš Hajzler

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.