COOLna

Přátelství mezi lidmi a zvířaty není nic neobvyklého. Velmi netradiční přátelství však prožila Elora z malého ostrova Bonaire, který leží vedle ostrova Curacao v jižní části Karibského moře. Ochočila si totiž drobnou chobotnici, které začala říkat Egbert a stali se nerozlučnými přáteli.

„Toto je můj kamarád Egbert,“ říká Elora v jednom z natočených příspěvků. „Potkala jsem ho během jednoho potápění. Přiblížil se ke mně, tak jsem natáhla ruku, aby mě mohl prozkoumat. Nabídla jsem mu nějaké jídlo a on mi důvěřoval natolik, že si ho vzal. Následující den jsem se vrátila. Okamžitě mě poznal. Brzy na to jsme se stali nejlepšími přáteli,“ vzpomíná Elora na osudový den, který jí změnil život. A tak začalo jejich dobrodružství.

Elora si brzy všimla, že Egberta zajímají předměty, které má potápěčka v rukou. „Zjistila jsem, že ho zajímají věci, které mu přináším. Takže jsem mu začala nosit různé objekty, aby je mohl prozkoumávat. Stali jsme jeden pro druhého neodmyslitelnou součástí života,“ sdílí své podmořské zážitky bývalá instruktorka potápění.

Jednou mu proto přinesla zrcátko, které Egbert náležitě prozkoumal svým chapadlem, jindy donesla prázdnou ulitu, nebo sklenici od marmelády s víčkem, do které vložila kus syrové ryby.

„Miluji sedět na dně oceánu a jen pozorovat Egberta. Je tak zvědavý a zvláštní. Na našem vztahu bylo vždy skvělé to, že ke mně přišel, jen když sám chtěl. Do ničeho jsem ho nenutila. V jednom videu dokonce ignoruje sklenici s rybou a pluje k mému zápěstí,“ hovoří o vzájemné důvěře Elora, která se instruktáži potápění již nevěnuje a založila si s manželem firmu, která zprostředkovává vodní zážitky.

Když se Elora jednoho dne potápěla, našla Egberta při lovu. Zůstala proto asi dva metry daleko, aby ho nevyrušila.

„Okamžitě ke mně připlul a chytil mě za ruku. Pokusil se mě přitáhnout blíž ke dřevu, které leželo na dně. Připlula jsem proto o kousek blíž. Zdálo se mi, že chce kládou pohnout. Vypadalo to, jako by mě svým chapadlem žádal o pomoc. Nadzvedla jsem proto dřevo a v tu chvíli Egbert popadl mušli zespod klády. Ani jsem si to v tu chvíli neuvědomovala, ale vlastně jsem se s ním podílela na lovu,“ nadšeně vypráví Elora.

Egbert brzy pochopil, že mu v Elořině blízkosti nehrozí žádné nebezpečí a že se před ní může chovat přirozeně. V jednom videu od něj dokonce odhání menšího žraloka, který na něj měl nejspíš zálusk.

„Jednou jsem sledovala Egberta asi třicet minut, jak loví. Sbíral mušle a kraby a cpal si je pod chapadla. Netuším, co s nimi všemi chtěl dělat. Bylo ale úžasné, že mi dovolil zůstat a dívat se, jak to dělá,“ doplňuje Elora.

Jednou se stalo, že Elora nemohla týden Egberta navštívit. Bála se, že si ji nebude pamatovat. Ale jejich následné setkání ji překvapilo a dojalo zároveň. „Pak mě Egbert spatřil a okamžitě se dotkl mého chodidla. Je to nejlepší přítel na světě,“ radovala se z opětovného setkání žena, pro kterou je oceán druhým domovem.

Jak ale Elora nakonec dodává, tyto chobotnice žijí jen jeden až dva roky, tudíž jejich přátelství už bohužel našlo svůj konec. V jejím srdci ale zůstanou okamžiky prožité s Egbertem navždy. A kdo ví, možná během svého potápění najde i dalšího přítele, ať už stejného, či jiného živočišného druhu.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.