Teprve až když člověk dospěje, pochopí, že je třeba spolupracovat, pomáhat a pečovat o slabší, mladší, starší neboť každý zažívá v životě minimálně dvě období, kdy potřebuje pomoc ostatních. Kromě toho víme – dnes nejlépe ze Spojených států, případně z naší vlastní historie (před 2. světovou válkou), že soukromé/placené veřejné služby znamenají, že pro stále větší počet lidí nejsou dostupné.
Veřejná doprava, veřejné toalety,… zdravotnická péče, vzdělávání, veřejný prostor,.. „zdarma“ neznamená, že je to z-dar-ma, ale že si tyto služby platíme ze společných prostředků – skládáme se na ně, protože jsme se na tom shodli. Jenomže my nežijeme v demokracii, ale v plutokracii. Tj. neshodujeme se na tom, co je pro nás nejlepší. Místo konsensu jsou nám formou marketingu a PR „prodávána“ řešení, která vyhovují korporátním zájmům. A tak si ze společných peněz stále častěji „kupujeme“ například dotace velkému byznysu, zbraně (aktuálně stíhačky, bojová vozidla pěchoty) a další a další věci, které posilují zisky a pozice mocných (korporací a miliardářů).
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář