COOLna

Ve zkratce se stalo toto: bance Coutts se do té míry znelíbily jeho politické názory, že se rozhodla uzavřít politikův účet. A co víc. Aby tuto klientskou šikanu ze své strany zdůvodnila, poskytla Alison Roseová, šéfka společnosti Natwest, která banku vlastní, médiím zkreslující informace o údajném nedostatku financí na Farageově kontě.

Slovutná veřejnoprávní BBC pak informaci bez velkých rozpaků okamžitě zveřejnila. Podle hesla, že ve prospěch dobra je téměř vše povoleno.

Je přitom docela těžké si představit něco horšího, co by mohl provést bankéř na tak vysoké pozici. Snad jedině útěk s finančními rezervami banky někam na Bahamy.

„Únik důvěrných informací o klientovi je jedním z nejstrašnějších hříchů,“ napsal v komentáři magazín The Spectator. Svět financí byl otřesen. A Britové rovněž. Největším akcionářem Natwest je s 39 procenty akcií britská vláda, a ta během krize využila na její záchranu peníze daňových poplatníků. Proto jde o citlivou věc.

Celá aféra bobtnala několik týdnů, není od věci si jednotlivé kapitoly připomenout. Psal se 29. červen, když Farage přišel s tím, že jeho banka – kterou tehdy ještě nejmenoval – mu uzavírá účet. Vyložil si to jako součást spiknutí proti své osobě. Následující den se přidala svědectví dalších lidí, kteří tvrdili, že i oni měli s finančními ústavy problémy kvůli svým politickým názorům.

Dne 3. července se schází v pětihvězdičkovém hotelu Langham redaktor BBC Simon Jack s bankovní šéfkou Roseovou. O den později přichází zmíněný únik informací, že Farage nemá dostatek peněz na účtu. Ten označil počínání banky Coutts za „velmi nečestné“.

Později se mu podařilo na základě zákonného práva získat čtyřicetistránkovou dokumentaci, kterou o něm banka vedla. Z ní vyplynuly skutečné motivy vypovězení účtu. Jeho názory podle špehovacího spisu prý nejsou „v souladu s inkluzivními hodnotami“. Byl označen nálepkou „rasisty“ a „xenofoba“.

„Nedostatečně inkluzivní“ Farage označil špehování banky za postupy hodné někdejší východoněmecké tajné policie Stasi.

Začínaly se objevovat spekulace, že zdrojem pokřivené zprávy BBC byla Roseová. Redaktor se nakonec omluvil a 24. července prohlásil, že jeho informace pocházely z „důvěryhodného vysoce postaveného zdroje“.

Tlak na Roseovou rostl, takže následující den označila únik informací pro BBC za „vážnou chybu“. Popřela přitom, že by vyzradila jakékoli osobní informace o financích klienta. Neznělo to příliš věrohodně, spíš jako zatloukání. Správní rada Natwest jí přesto vyjádřila plnou důvěru.

Ve středu už ale bylo opět vše jinak. Představenstvo Natwest vyhovělo širokému tlaku politiků i veřejnosti a oznámilo, že Roseová rezignuje. Šéf správní rady společnosti sir Howard Davies to popsal jako „velmi smutný okamžik“.

S tím málokdo souhlasí. Jednání politicky angažované banky odsoudila řada britských politiků i ministrů. Vyjádřil se i premiér Rishi Sunak, podle kterého by nikomu nemělo být bráněno ve využívání veřejných služeb jen kvůli jeho názorům.

Roseová navíc nikomu moc nechybí, podle britských médií dokázala jen přejmenovat Royal Bank of Scotland na Natwest, zavřít mnohé pobočky a vše zabalit do líbivé pokrokářské kampaně.

Mnozí politici naznačili, že poklesky banky jsou nevyhnutelným důsledkem prorůstání progresivistické ideologie do bankovních služeb. Farage by dnes mohl cítit satisfakci, ale spíše mluví o tom, jak by se měl změnit celý bankovní sektor, když se k podobným zkušenostem, jaké měl on, přihlásily tisíce lidí.

Britský státní tajemník z ministerstva financí Andrew Griffith soudí, že „celý finanční sektor by se měl poučit a sloužit zákazníkům – nikoli jim říkat, co si mají myslet“. Neměl by jim vnucovat svůj netolerantní pohled na svět. Griffith plánuje setkání s šéfy hlavních britských bank, aby prodiskutovali, jak se podobným excesům do budoucna vyhnout.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.