COOLna

„Často slyším od onkologických pacientů tohle: Pane doktore, žil jsem tak sebezničujícím, stresujícím způsobem života, že jsem tušil, že něco musí přijít a přišlo to. A byla to ta rakovina,“ vysvětluje své stanovisko Hníznil.

„Plně se ztotožňuji s tím, že na rakovině má zásadní podíl způsob života: jak člověk žije, jak se sebou zachází, ale i to, že se třeba nemá rád,“ doplňuje lékař.

Souhlasí však s hercem s jedním podstatným dovětkem. „Jarda má ve zvyku, stejně jako já, zjednodušovat. Takže se na druhé straně neztotožňuji s tím zobecněním. U většiny pacientů takové rozhodnutí není vědomé. A co považuji za zásadní: toto zobecnění neplatí u dětí. Ale poslechněte si, co přesně Jarda řekl. On přece onkologicky nemocné děti vůbec nezmiňoval. Ty za nic nemohou, na ně to nevztáhl,“ obhajuje herce Hnízdil.

„Já bych nikdy nic takového u dětí z úst nevypustil, protože u dětí není možné mluvit o nějakém, byť vědomém nebo nevědomém, rozhodnutí k rakovině. To je nesmysl. U onkologických dětí má ale zásadní vliv na vznik rakoviny životospráva, životní styl, chování matky,“ míní Hnízdil.

„V podstatě nejlepší definice rakoviny, jakou jsem kdy slyšel, je názor jednoho mého onkologického pacienta. Řekl mi, že rakovina je jako doporučený dopis s černým pruhem. Píše se v něm: otrávil jsi vzduch, teď ho dýcháš; otrávil jsi vodu, teď ji piješ; otrávil jsi půdu, teď jíš potraviny z této půdy; otrávil jsi mezilidské vztahy, teď v nich žiješ. Tak se proboha zastav nebo tady končíš. Rakovina má skutečně globální souvislosti. To vše je naše vina, tato civilizace žije rakovinou,“ myslí si lékař.

A co říká na genetické předpoklady k rakovině? Nezapomněl náhodou herec Jaroslav Dušek právě na genetiku? „Dědičnost je dispozice, to není nemoc. O odolnosti mozku vůči stresu se rozhoduje už v nitroděložním období života dítěte. A jestliže je matka ve stresu, v úzkosti, kouří cigarety, pije alkohol, konzumuje léky, tak ten její stres i toxické látky se přenášejí na dítě.“

„Ona nenarozené dítě stresuje a pak porodí dítě s oslabenou imunitou, s úzkostnými poruchami, astmatem, ale v krajním případě i s genetickou dispozicí. Ale dispozice neznamená nemoc. Člověk může mít poměrně výraznou dispozici k nějaké nemoci, ale nemusí onemocnět. A naopak může být nevelká genetická dispozice a tady nesmírně záleží na tom, do jakých životních podmínek se dítě narodí. Jestliže třeba v rodině vládne klid, pohoda, dítě má dostatek lásky, ale zase ne moc, tak tyto podmínky, tento kontext převáží sílu genetické dispozice,“ konstatuje lékař.

Podle něj bylo škodlivé, že se do celé záležitosti zapojil ministr zdravotnictví Válek a označil Duškova slova pejorativně za „ezobláboly“. „Myslím si, že se možná politikům takováhle kauza hodí, aby odvedli pozornost od podstatných věcí, od stavu naší společnosti a naší země.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.