Možná jsem už starej, neboť mě techno-optimistická vize naší budoucnosti (která je dnes tolik v kurzu) upřímně děsí. Představa, že přeneseme naše životy do onlinu, že většinu života strávíme někde v interiéru, vsedě, před nějakou destičkou,… mě leká. Nebo možná chápu lidskou biologii natolik, že vím, že člověk potřebuje přírodu, blízkost dalších lidí, doteky, spolu-tvorbu,… a samozřejmě čistou vodu, vzduch a půdu. A vím, že „přesun života do Metaverse“ a jinam do onlinu (na Rohlík, Alzu, Zoomy,..) přírodu, blízkost, doteky, vodu, vzduch a půdu ničí.
To, že je člověk bytost multidimenzionální, která potřebuje cítít, dotýkat se, debatovat, být součástí něčeho většího, souznět je prostě očividné. V covidu jsme si na to sáhli. Mnohým z nás z té izolace, sezení uvnitř a koukání do obrazovak doslova hráblo a pokud ne nám samým, tak někomu, koho známe.
A tak, já už chci ven. Chybí mi lidi. Chybí mi debaty, polemika naživo, doteky, vůně, naděje, že ten dnešní zmar můžeme ještě zastavit.
Tomáš Hajzler
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář