COOLna

Nápěv, který se během této války točí pořád dokola, zní, že bez ukrajinské pšenice bude hladomor v Africe. Vtip je v tom, že největším odběratelem je ale Čína. Kupuje čtvrtinu toho, co Ukrajina vyvážela a teď nemůže. Takže Rusko chtělo znemožněním vývozu obilí Ukrajinu potrestat, ale trefilo tím Čínu přímo do žaludku.

Rusko sebralo svému čínskému kamarádovi jeho jídlo, aby dalo ránu Ukrajině.

Groteskní? Jak pro koho: v Číně samozřejmě nevypukne hladomor, ukrajinská pšenice kryje asi dvacetinu její spotřeby, ale je tady jiná otázka. Čínského prezidenta Si Ťin-pchinga asi rozčílilo, že mu Putin takhle vyklopil misku. Čína dělá ve vzájemném vztahu staršího bratra a vzájemné přátelství, které každý ze svých důvodů tak okatě dává najevo, není na stejné úrovni. Zvlášť teď Rusko potřebuje Čínu mnohem víc než Čína Rusy. Pro Peking je ten vztah jenom výhodný, pro Moskvu je však velmi – a možná životně – důležitý.
To, že Číňanům Rusové sebrali jejich pšenici, je skoro jako bodnutí do zad. Z toho plynou dva možné závěry: vliv Číny na Rusko byl přeceněn, nebo se Putin uchyluje k zoufalým krokům i za cenu toho, že kousne do ruky, kterou nad ním Čína drží.

Někteří experti si myslí, že pro Peking se Putin stává neřízenou střelou, protože rok a půl neúspěšné války, nedávno osolený vzpourou, ho dostává pod tlak. Neznamená to ale, že by ho Čína hodila přes zábradlí. Jednak se jí Putin vždycky hodí, asi jako měl Nixon Maa na Brežněva, i když si o něm myslel své, jednak by tím čínský prezident veřejně řekl: Udělal jsem chybu, že jsem za ním stál. Na Západě je sypání popela na vlastní hlavu provázené omluvami bráno v posledních desetiletích paradoxně jako posílení pozice, v Číně je to pořád ztráta tváře a přiznání neschopnosti nebo alotria.

Jaký bude dál vztah Rusů a Číny, ukáže až čas. Ani oni sami netuší, kam je to strčí, protože jde jen o jejich pragmatické zájmy. Například německý odborník na Čínu Alex Görlach si myslí, že Rusko bude pro Číňany jakousi KLDR číslo dva: tedy země, která je mimo kontrolu, ale pokud nepředstavuje pro Čínu hrozbu, může vše zůstat, jak je.

Ale to s tou pšenicí bude Čínu bolet. Musí rychle hledat, jak nahradit výpadek. Ukrajina byla levná, tudíž výhodná, tak se poměrně nedávno vyšvihla na třetí místo dodavatelů za USA a Austrálii. Teď musí Číňané jít rychle nakupovat jinde. Bude to dražší a také to bude trochu bolet, protože Čína je teď vůči Austrálii v roli prosebníčka, přestože ještě před pšeničným výpadkem se k ní chovala dost arogantně. Ale teď jí nezbývá než být milá: kdyby Austrálie taky něco nedodala, otřáslo by to režimem, který by v očích miliardy prostě nedodal pečivo.

Ale celé je to zabaleno ještě do širšího rámce. Válka na Donbase je totiž i bitva o zrno. Doslova. Ukrajina je přímým konkurentem Ruska na světových trzích obilí. Rusko ji chce vytlačit, což se mu daří. Jak píše list Die Welt, předloni mělo podíl na globálním trhu pšenice 16,6 procenta a loni už 22,3, zatímco Ukrajina spadla ze skoro deseti procent na osm a má klesat až na šest.

Řeklo by se, že Rusko tedy snadno nahradí ukrajinský výpadek. Nenahradí. Čína ze sanitárních důvodů chce brát jen ruskou jarní pšenici, jenže Rusové kvůli klimatu pěstují hlavně ozimou. Proto je ruský vývoz do Číny překvapivě malý.

A tak Rusko nabídlo, že aspoň v Africe ucpe ukrajinskou díru, kterou samo udělalo. Dokonce bude pro země jako Somálsko či Burkina Faso čtyři měsíce zadarmo.

Ubohá účast na rusko-africkém summitu v Petrohradu možná signalizuje, že Rusko, které se ve válce moc nepředvedlo, už Afriku tolik netáhne, obilí neobilí.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.