COOLna

Nebýval jsem aktivní, nikdo mě k tomu doma nevedl. Když jsem se v osmnácti podíval do zrcadla, nelíbilo se mi, jak vypadám, a v životě se děly věci, které se mi taky nelíbily. Byl jsem sám se sebou nespokojený! Tehdy jsem si myslel, že když budu jinak jíst, sportovat a začnu jinak vypadat, všechno se v životě změní k lepšímu…

A změnilo?
Jak se to vezme. Líp jsem se cítil a měl jsem větší sebevědomí, ale jen o trošku. Očekávané zlepšení vztahu „sám k sobě“ to nepřineslo. Musel jsem prožít pořádných pár držkopádů, než jsem došel k tomu, že je nesmysl se stále hledat, ale že je třeba tvořit, jak řekl G. B. Shaw. Je to otázka životní filozofie a díky tomu, že se mi povedlo tu svoji nalézt a pracovat na ní, a tím pracovat i na sobě, žiju v posledních letech kvalitnější život.

Řekl jste, že když má člověk pozitivní vztah sám k sobě a zná svoji cenu, dokáže si vážit i lidí a věcí kolem sebe. Že se snažíte se všemi, kteří o to stojí, společně hledat tu jejich dobrou cestu… Daří se vám to?
Zastavte se a rozhlédněte se kolem sebe, uvědomíte si, že dominantní životní filozofií v západním světě je filozofie konzumu a neustálé zvyšování spotřeby. Takže něco zásadního měnit lze jen s těmi, kteří pochopili, že hromadění věcí a majetku jim vlastně žádné skutečné štěstí nepřináší. Navíc za to platí obrovskou cenu v podobě zužující se osobní svobody, zhoršováním zdravotního stavu, nárůstem hmotnosti, úbytkem pocitu opravdového, trvalého štěstí.

Mám dojem, že vnitřně svobodní a nevystrašení lidé, kteří tolik nekonzumují a jsou šťastnější a zdravější, nejsou ti praví pro současný západní systém života, protože přestávají být lukrativními zákazníky. Ale to není otázkou jen posledních několika let, to trvá už po staletí. Svobodní a šťastní lidé nebyli žádoucí ani v minulosti. Takže s těmi, kteří chtějí vyskočit z tohoto kolotoče, se pracuje krásně. S těmi, kteří nechtějí, to nejde. Naše filozofie se neshodnou a já je o své pravdě přesvědčovat nechci a ani nebudu. Ale nebudu je za to ani soudit. Je to jejich věc, jejich úhel pohledu a jejich současná pravda.

Ano, dneska má přece každý právo na svůj názor, na způsob života. Máme gender, ve hře je právo homosexuálů na sňatek a děti…
Aha, tak to jsme se asi nepochopili… Ano, máme tady demokracii, ale nějak zvrácenou v poslední době. Máte pocit, že popírání či ohýbání biologických zákonů, překrucování dějin, mizející názorová pluralita a korektní diskuse či přizpůsobování se názorům a křiku menšin je svoboda? Mnohdy zametáme pod koberec tisícileté zkušenosti a pravdy jenom proto, že se nám zrovna nehodí do byznysového modelu nebo je nikdo neověřil vědeckou studií. Přestaňme si plést svobodu a demokracii se sobectvím a rozežraností. Nezapomínejme na to, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého, a že moje rozhodnutí a skutky musí být dobré nejen pro mě, ale i pro mé nejbližší a pro tuto planetu. Ale to dokáže jen vědomý člověk, tedy člověk, který si je vědom sám sebe, od toho přece pochází slovo sebevědomí. A prosím nezaměňovat s egem, které bývá dobrým sluhou, ale velmi zlým pánem.

Jak si máme vybudovat lepší sebevědomí?
Začít se pomalu učit. Jako u malých dětí. Dítě také hned nejezdí na kole. Nejdřív se učí držet stabilitu na odrážedle, k tomu se učí šlapat na tříkolce, potom zkusí kolo s přídavnými kolečky, a teprve když nabude jistotu, ta kolečka mu sundají a zázrak je tady. Umí jezdit na kole. Je to práce sama na sobě. Tím, že něco dokážu, a je jedno, jestli jezdit na kole, naučit se anglicky nebo třeba začít hubnout a vidět výsledky, získávám sebevědomí a udržuju či posiluju svoji motivaci, která pak upevňuje moji vůli vydržet, věci dělat a posouvat se dál.

Petr Havlíček, výživový poradce

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.