COOLna

Lidé s onkologickým onemocněním, cukrovkou, onemocněním srdce či vysokým tlakem žijí aktuálně na Slovensku v obavách. Země se potýká s kritickým nedostatkem léků, seznam toho, co není, je dlouhý. Lékárníci si zoufají, že takhle špatnou situaci ještě nezažili.

Lola Balogová z Michalovců je zcela odkázaná na inzulin. Jenže najednou ho nemohla nikde sehnat. „Jako obvykle jsem si ho šla vyzvednout do lékárny hned poté, co mi lékař vypsal recept. Čekalo mě však překvapení,“ vzpomíná. Křizovala městem, ale všude zaslechla stejnou odpověď: Je nám to líto, ale nemáme ho.

„Sháněla mi ho už i dcera, která žije v Bratislavě,“ říká paní Balogová. Mnohem horší na celé situaci je to, že nešlo jen o ojedinělý výpadek. Příběh, který se stal, se začal opakovat pravidelně. „Objednají mi ho, ale musím čekat a vždy se přitom modlím, aby mi do té doby, než ho dostanu, rapidně nestoupl cukr,“ strachuje se.

Výpadky nejen inzulinu, ale i mnoha dalších léků začaly ještě v dobách pandemie koronaviru, kdy v lékárnách chybělo skoro všechno. Podepsala se pod to zastavená výroba či problémy s dopravou. Časy se od té doby změnily, o pandemii už jen čteme, ale regály v lékárnách stále nejsou plné.

„Takhle špatně ještě nebylo,“ tvrdí Petra Lisá z lékárny Olmed v Senci. Dodává, že se napracuje víc než kdy předtím, protože nejvíc času jí zabírá práce kolem shánění léků.

„Pracuji třikrát víc. Fotíme recepty, abychom dokazovali, že ten lék opravdu potřebujeme, namáháme se, abychom zákazníkům sehnali, co potřebují,“ popisuje nové pracovní povinnosti.

Scházejí zejména antibiotika jak pro děti, tak pro dospělé, nedostatkovým zbožím jsou také oční či ušní kapky. Vedle toho chybí léčiva pro onkologické a psychiatrické pacienty.
A problémem jsou i léky na srdce a vysoký krevní tlak. „V mnoha případech je problém nedostupnosti na hranici řešitelnosti,“ přiznává Slovenská lékárnická komora. U řady pacientů totiž diagnóza vyžaduje okamžitou léčbu, nemohou čekat.

Redaktoři zavolali do lékárny Kutlíková v Bratislavě, kde nám magistra Katarína Hesek vyprávěla jiný příběh. Žena přišla s tím, že chce pro otce antiparkinsonika, která jsou pro něj životně důležitá. Bohužel lékárnice ji nepotěšila, lék neměli.
Podle Jany Matiašové, mluvčí Státního ústavu pro kontrolu léčiv, lze pozorovat mírné zlepšení v dostupnosti analgetik, a to včetně těch pro děti. Katarína Hesek to však potvrdit nemůže, tyto léky stále nemá. „Já už nevím, kde to vlastně jsme, když nemáme ani léky na horečku pro děti,“ polemizuje Katarína Hesek.

Státní ústav radí, že pacienti mají dostat náhradní léky. Jenže Petra Lisá z lékárny Olmed říká, že pokud náhrada vůbec existuje, může se stát, že pacientovi nezabere tak, jak je jeho tělo zvyklé.
„Víte, složení může být stejné, ale pomocné látky jsou jiné, i výrobní procesy jsou jiné,“ upřesňuje Katarína Hesek. Často se v praxi setkává s tím, že člověk dostane na recept náhradu a později se vrátí se stížností, že mu nezabírá.

Výpadek léků je globální problém. „Ve většině případů je nedostupnost způsobena kapacitními možnostmi výrobců nebo zpožděním dodávek vstupních surovin či obalových materiálů do výrobních míst,“ říká Matiašová.
Slovenská lékárnická komora na seznam příčin přidává ještě energetickou krizi, inflaci, silnou cenovou regulaci a z ní plynoucí reexport do zahraničí, o kterém se hodně diskutuje. Ven léky prodává hodně distributorů a lékáren, aby víc vydělali.
V důsledku přísné cenové regulace má totiž Slovensko jedny z nejlevnějších léků v Evropě. To však při snížené produkci vede k tomu, že výrobce radši rovnou dodává do dražších zemí, a také to láká k vývozu do zemí s vyššími cenami.

Když pacient zjistí, že jeho lék aktuálně na trhu není, má několik možností. Tou první je shánět ho napříč všemi lékárnami.
„Dostali jsme se do takové situace, že se pro dobro pacientů my sami díváme, jestli náhodou lék nemá naše konkurence. Jedině tak se jim dá pomoci,“ prozrazuje Lisá. Funguje to tak všude, lékárníci zkrátka posílají lidi jinam, jen aby jim dokázali zajistit potřebné medikamenty.

Druhou možností je náhradní lék. To nemusí být dobrá alternativa. Nakonec může pacient skončit opět u lékaře, aby mu předepsal jiné léky, čímž však začne celý léčebný proces od začátku.

„Pokud má pacient možnost vybrat si léky v lékárně v jiné členské zemi Evropské unie, může využít i této možnosti a pojišťovna mu náklady proplatí do výše úhrady v Česku,“ radí další postup Slovenská lékárnická komora.

Problém je, že když někdo svůj lék konečně najde, nemůže si udělat zásobu, pilulky mají omezenou lhůtu použitelnosti. Takže stejně jako paní Balogová z Michalovců ví, že brzy to začne nanovo.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.