COOLna

….dědictví času a kultury…


život v Rusku za války

Když přijdete v Rusku do obchodu, máte na výběr z pašované Coca-Coly vyrobené pro kazašský nebo arménský trh, nebo přehršle tuzemských náhražek téhle americké limonády. Vzniká z toho dojem, že se situace vlastně nezměnila. Je to iluze silného Ruska, které vzdoruje. Neutočí, nebombarduje města „bratrského státu“, nepáchá válečné zločiny. Vzdoruje. Vzdoruje „nespravedlivým“ sankcím, pomyslným fašistům, západním agresorům, „polským žoldákům v ukrajinských zákopech“ a domácím rozvracečům.
To nejsou jen propagandistické floskule, jež u většinové ruské společnosti vytvářejí pokroucený obraz reality. Země vzdoruje svým revanšismem, který se stal po 24. únoru 2022 neformální ruskou státní ideologií. Rusko chce prostřednictvím revanšistické války o „tradičně ruská území“ vyléčit historické trauma, jež si jako stát a společnost nese z rozpadu SSSR.

Rusko se však zhroutilo. Jako stát se zhroutilo morálně.

Každý pátek ruské ministerstvo spravedlnosti oznamuje, kdo z osobností ruského veřejného života se stal zahraničním agentem. Cejch zahraničního agenta má diskreditovat oponenty kremelského režimu, ponížit je a fakticky z nich udělat nepřátele státu. Třeba jen za to, že nesouhlasí s válečnou agresí nebo se zabývají ochranou lidských práv. To stačí, aby se dostali na pranýř.

Zkraje války panovalo přesvědčení, že se Rusko zhroutí kvůli ekonomickým sankcím. Poté, co byly zveřejněny údaje o padlých vojácích – jedná se podle ukrajinských zdrojů o bezmála 150 tisíc mrtvých –, se Rusko mělo zhroutit politicky. Ani k tomu nedošlo.

Země Vladimira Putina stále působí koherentně. Ruská ekonomika navzdory sankcím se skřípotem funguje. Západ i nadále nakupuje ruské energetické suroviny, na nichž je ruská státní kasa existenčně závislá, byť oklikou. A co by se mělo změnit pro Váňu z městečka ležícího tisíc kilometrů na východ od Moskvy? Jako před rokem, jako před pěti lety i dnes konzumuje těstoviny polité majonézou. Snad jedině kdyby byl mobilizovaný…

Když přijdete v Rusku do obchodu, máte na výběr z pašované Coca-Coly vyrobené pro kazašský nebo arménský trh, nebo přehršle tuzemských náhražek téhle americké limonády. Vzniká z toho dojem, že se situace vlastně nezměnila. Je to iluze silného Ruska, které vzdoruje. Neutočí, nebombarduje města „bratrského státu“, nepáchá válečné zločiny. Vzdoruje. Vzdoruje „nespravedlivým“ sankcím, pomyslným fašistům, západním agresorům, „polským žoldákům v ukrajinských zákopech“ a domácím rozvracečům.

To nejsou jen propagandistické floskule, jež u většinové ruské společnosti vytvářejí pokroucený obraz reality. Země vzdoruje svým revanšismem, který se stal po 24. únoru 2022 neformální ruskou státní ideologií. Rusko chce prostřednictvím revanšistické války o „tradičně ruská území“ vyléčit historické trauma, jež si jako stát a společnost nese z rozpadu SSSR.

Rusko se však zhroutilo. Jako stát se zhroutilo morálně.

Každý pátek ruské ministerstvo spravedlnosti oznamuje, kdo z osobností ruského veřejného života se stal zahraničním agentem. Cejch zahraničního agenta má diskreditovat oponenty kremelského režimu, ponížit je a fakticky z nich udělat nepřátele státu. Třeba jen za to, že nesouhlasí s válečnou agresí nebo se zabývají ochranou lidských práv. To stačí, aby se dostali na pranýř.

Za zahraničního agenta může být označena nevládní organizace, médium i fyzická osoba. Rus i Nerus. Kdokoliv. Seznam takzvaných zahraničních agentů zatím čítá bezmála 550 osob a organizací. Za poslední rok se zahraničním agentem stal třeba populární moderátor Maxim Galkin, zpěvák světově známé ruské skupiny Little Big Ilja Prusikin nebo rocková hvězda Zemfira. Za pouhý rok ruský stát udělal ohromný skok ke společenské totalitě – a majoritě to vlastně ani nevadí.

Na morálním zhroucení ruského státu, země existující v 21. století, v evropském mentálním prostoru, se podílí řada nově schválených represivních zákonů. Úředně byla válka zakázána. Slovo válka v kontextu konfliktu na Ukrajině mohou vyslovit pouze nejvyšší státní potentáti. Plebsu hrozí trest.

Jak uvedl ruský generální prokurátor Igor Krasnov, během loňského roku bylo zahájeno trestní stíhání 187 osob za diskreditaci ruské armády. To je také legislativní novinka. Obviněným hrozí až 15 let vězení, Ruský cenzurní úřad Roskomnadzor zablokoval víc než 190 tisíc internetových stránek s „nepravdivou informací“ o ruské válce proti Ukrajině.

Počátkem letošního února se objevila zpráva, podle níž má být médiím zákonem zakázáno uvádět informace o trestní minulosti ruských ozbrojenců bojujících proti Ukrajině. Ruská Státní duma tak vyhoví přání Jevgenije Prigožina, nechvalně známého zakladatele žoldácké armády Vagnerova skupina. Prigožinovi se podařilo loni v Kremlu vylobbovat, aby vězni mohli bojovat proti Ukrajině. Pokud vydrží na frontě půl roku, získají svobodu a solidní finanční odměnu. Pokud padnou, budou pohřbeni jako hrdinové. I to je nová ruská realita.

Objevují se zvěsti o krvavých praktikách v Prigožinově armádě. O takřka sebevražedné útočné taktice, vlastním kodexu cti a brutálních mimosoudních popravách, na které je ruský stát krátký. Kreml před wagnerovci praktikovanými popravami perlíkem přivírá oči.

Z Prigožina se paradoxně stává antisystémový politik, kterého akceptuje nemalá část Rusů. Svým nekompromisním, antielitářským chováním (veřejně tvrdí, že v administrativě ruského prezidenta sedí zrádci, a nechal zveřejnit video, na němž Prigožinovi ozbrojenci nazývají šéfa ruského generálního štábu Valerije Gerasimova „bu*nou“) mnohým imponuje. Prigožin má k prostým Rusům blíž než ruská demokratická opozice. A perlík? Ten je považován za symbol rychlé a nemilosrdné spravedlnosti, po níž mnozí Rusové volají. Hranice mezi svými, ať už jde o vrahy, nebo pouhé loajální obyvatele, a cizími – kdokoliv, kdo není ochoten válku podpořit – je v Rusku nově ostrá jako břitva.

„Na státní propagandu nemám nervy. Jak někdo může těm lžím věřit? Bombami shozenými na Kyjev přeci nikoho neosvobozujeme. To by mělo dojít každému,“ říká smutně paní Zoja.

Za uplynulý rok se ruská společnost silně militarizovala. Oblíbená zábava učitelů z jara loňského roku – nutit děti postavit se do tvaru písmene Z – se sama od sebe vypařila. V ruských školách nově mají lekce „politické nalejvárny“ a také posílají balíčky vojákům na frontu. Samotné písmeno Z jakožto symbol ruské agrese proti Ukrajině se ve veřejném prostoru objevuje málo. Není příliš autentické. Víc je vidět v ruských regionech než Moskvě nebo v Petrohradu.

Militarizace ruské společnosti se projevuje i jinak. Válka dává smysl života stovkám tisíc Rusů a pocit hrdosti a sounáležitosti se státem milionům. Válka je nový nástroj paternalismu ruského státu. Ještě před loňským ruským vpádem na Ukrajinu byla armáda pro mnohé kluky ze zapadlých koutů Ruska jednou z mála možností, jak získat normální finanční příjem a zlepšit si sociální postavení.

A ani po vypuknutí války se to příliš nezměnilo. Vojáci bojující na Ukrajině mají různé preference od státu. Zejména mobilizovaní jsou zahrnuti péčí federální vlády i lokálních orgánů. V Rusech to vyvolává představu, že se stát konečně o lidi stará, jak má. Válka v jistém smyslu sblížila stát se slabší částí ruské společnosti. Díky válce se dostali mezi „elitu“ opečovávánou státem.

Často u nás vyvolávají úsměv záběry, jak příbuzní ruských branců, nebo dokonce padlých vojáků dostávají od úředníků tu dříví, tu ručníky. Líbí se nám představa, že Rusové bojují za kus froté. Zapadá to do představy o věčně zaostalém Rusku. Tyto materiální dárky nejsou ale nic jiného než jedna z pozorností od státu, kterých se prostým a věrchuškou zapomenutým Rusům kdesi hluboko na Uralu před válkou nedostávalo. To vysvětluje i výsledky průzkumů veřejného mínění vyvolávající mimo ruský prostor překvapení, že Rusové stále nejsou válkou unaveni nebo že neprozřeli.

Jak vyplývá z aktuálních údajů nezávislé ruské sociologické agentury Levada Centr, dvě třetiny Rusů stále podporují válčení na Ukrajině. Proti je pouze 19 procent respondentů. Což je konstantní hodnota v průběhu posledních 12 měsíců. Přibližně stejný počet dotázaných, 71 procent, se domnívá, že válka skončí vítězstvím ruských zbraní. Porážku si připouštějí pouze tři procenta Rusů.

Levada Centr taky zjistil, že Rusové považují armádu za druhého nejvlivnějšího aktéra ovlivňujícího život v zemi. Hned po Vladimiru Putinovi a s předstihem před tajnou službou FSB. Vláda skončila na čtvrtém místě, média na desátém – za policií a církví. Politické strany se umístily na patnáctém místě.

Pro kontext je nutné zmínit, že ani na tehdejší poměry otevřená americká společnost v 60. letech okamžitě neprotestovala proti válce ve Vietnamu. Jak ukazují průzkumy americké organizace Gallup, zlom ve společenském vnímání vietnamského konfliktu přišel až po dvou letech války. Ruské uzavřené společnosti, připravené o možnost získávat bez námahy alternativní pohled na válku, ale i o veřejnou diskuzi o ní, může „probuzení z militarismu“ trvat mnohem déle.

„Povolávací rozkaz jsem loni na podzim nedostal. Ale kdyby mi přišel, bojovat bych šel. Je to povinnost každého muže, bránit vlast. Že má válka oběti? Jsou menší, než západní propaganda říká. A Ukrajinců padlo mnohonásobně víc,“ filozofuje nad pivem Dima.

Válka prý jeho život nezměnila. Několik jeho známých sice uprchlo do zahraničí, ale nechce o tom hovořit. Zásadní výkyv v životní úrovni nezaznamenal. „Je dráž a některé značky nejsou napřímo k dostání, ale dneska se dá všechno objednat. Chceš iPhone? Můžeš ho mít. Sice čínský, ale koho to zajímá?“ míní.

„A jak to celé skončí? My zvítězíme. Rusko nemůže prohrát. Nedokážu si porážku představit,“ dodává sebejistě Dima.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.



krematorium