COOLna

Tmavý stísněný prostor metra, vulgární výhrůžky znásilněním a smrtí a lhostejní cestující i pracovníci dopravního podniku. Příběh mladé ženy ukázal na širší problém. Přestože se s obtěžováním v MHD setkala každá třetí Češka, dopravní podniky o sexuálním obtěžování vůbec nevědí. V evropských městech jsou přitom prevence i kampaně na denním pořádku.

Když okřikla muže, který seděl s roztaženýma nohama přes dvě sedačky, onanoval a mlaskal na ženu v metru, netušila, že se do nebezpečí dostane sama a jí už nikdo nepomůže.
Muž okamžitě začal vulgárně křičet na ni. „Strčím ti ho do p…. Zabiju tě, ty k….“ řval přes celou stanici metra.
Jana, která se v tu chvíli už skutečně bála o své bezpečí, utíkala po eskalátorech nahoru k ostraze stanice. Pracovník dopravního podniku jí však pouze sdělil, ať si sama zavolá policii, jestli se cítí ohrožená. „Máte přece mobil v ruce,“ prohlásil lhostejně.
Taková reakce byla z jasných důvodů v tu chvíli pro ni nemyslitelná. „Úplně se mi klepaly ruce,“ popisuje. Situaci však zvládla nahrát na video.

Z metra se chtěla co nejdříve dostat do bezpečí, jenže muž vyrazil za ní a sledoval ji až ven. Šel za ní na zastávku tramvaje a pořád na ni křičel. „Bála jsem se o život. Ale nejhorší byla ta lhostejnost, že se mě nikdo nezastal,“ dodává.

Podle právníka a instruktora sebeobrany Pavla Houdka se dané jednání dá klasifikovat jako trestný čin. Chování pracovníka pak označil za selhání.

„Když mají cestujícího v nouzi, mají to být oni, kdo zavolá tísňovou linku,“ říká s tím, že dotyčný může být v šoku, ve stavu zamrznutí, nemusí si ani vybavit číslo na policii. „Zaměstnanci agresorovi nemusí čelit, ale to nejmenší, co mohli udělat, je policii zavolat. Obrátit se zády k takové cestující je špatně a nedělá to dobrou vizitku,“ dodává.

Samotný Dopravní podnik hlavního města Prahy (DPP) uvedl, že mužovo jednání je porušení smluvních přepravních podmínek, konkrétně proto, že lidem není dovoleno „obtěžovat cestující jiným nevhodným chováním nebo zápachem“.

Obecně je však podle mluvčí Anety Řehkové vždy nutné postupovat individuálně podle konkrétní situace a v případě nezbytnosti požádat o součinnost policejní složky. „Většinou zaměstnanec nezasahuje přímo, jelikož nemá statut veřejného činitele, ale ani z bezpečnostního či leckdy hygienického hlediska by to nebylo vhodné,“ uvedla mluvčí.

Mluvčí Sdružení dopravních podniků ČR Linda Hailichová uvedla, že žádný český dopravní podnik kampaň pro osvětu a prevenci sexuálního obtěžování nemá. Neexistuje ani žádná statistika o takových případech.

Některé dopravní podniky dokonce nezaznamenaly žádný takový případ. „Opravdu jsme se však s ničím takovým, ať už v poslední době či v minulosti, nesetkali,“ říká mluvčí Dopravního podniku města Brna (DPMB) Barbora Doležalová.

Přitom podle průzkumu Odboru rovnosti mužů a žen Úřadu vlády se se sexuálním obtěžováním v MHD za život setká každá třetí Češka a také každý desátý Čech. Agentura Evropské unie pro základní práva pak uvádí, že jde dokonce o každou druhou ženu (55 procent).

A situace, do které se cestující dostala, je podle instruktora sebeobrany Houdka vlastně běžná. „Vždycky, když se někoho takto zastanete, je pravděpodobné, že se agresor obrátí proti vám. Dotyčný je naštvaný, nepřemýšlí, vy mu do toho vstoupíte a stanete se náhradním terčem,“ konstatuje. Proto zdůrazňuje, aby si lidé dobře rozmysleli, zda podstupovat toto riziko.

Lidé se často reagovat zdráhají. Přestože svědky obtěžování byla až čtvrtina lidí, jen 18 procent zareagovalo vždy. Alespoň někdy pomohlo 42 procent lidí, avšak nikdy nezareagovalo 28 procent. Zbytek se pak odmítl vyjádřit. Upozornil na to před dvěma lety výzkum Odboru pro rovnost mužů a žen Úřadu vlády ČR. Lhostejnost je však často zdůvodněná tím, že lidé nevyhodnotí situaci jako vážnou.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.