COOLna

Rusko už na Ukrajině bombardovalo leccos – zkraje prostředky protivzdušné obrany a vojenská letiště. Pak obytné domy, nepříliš úspěšně se několikrát pokusilo přerušit železnice, kudy se dostávají na frontu zbraně.

Jeden čas systematicky ničilo elektrárny a rozvodny, aby Ukrajina zůstala bez proudu, díky heroickému úsilí opravárenských čet se ale vše dařilo hned opravovat. Teď vidíme další etapu ničení zaměřenou na přístavy.

Jde o zařízení na nakládku obilí a zemědělské produkce na velké nákladní lodě. V Černomorsku nedaleko Oděsy poškodila střela přístav do té míry, že si vyžádá rok rekonstrukce. Kromě toho tam raketa zničila i 60 tisíc tun obilí připraveného dle ukrajinské strany na export do Číny.

A je tu i druhý důležitý moment – všechny lodě, které poplují do ukrajinských černomořských přístavů, Rusko od 19. 7. (a Ukrajina recipročně od 20. 7.) považuje za potenciální dopravce vojenského nákladu. V praxi to znamená, že je proti nim schopno zakročit, či je rovnou rozstřílet. Spojené státy navíc varují, že Rusové nakladli na přístupech k ukrajinským přístavům další námořní miny s cílem vyvolat incident, který by pak mohli navléknout na Ukrajinu.

To vše je výsledkem tahanic o černomořskou obilnou dohodu vyjednanou prostřednictvím EU a Turecka, u které si Moskva postavila hlavu, že ji po roce fungování už nebude prodlužovat. Ruský prezident Vladimir Putin viní Západ z nedodržování podmínek a vyžaduje ústupky, které ale úplně nejsou součástí dohody – především vyjmutí ze sankčního režimu pro export hnojiv a zemědělských produktů.

Není úplně jasné, co je skutečnou motivací. Za ruským chováním lze najít několik důvodů a okolností, které Moskvě hrají do karet.

Rusku se jistě hodí perspektiva hladu v zemích Afriky či Asie, která by destabilizovala Západ konflikty a uprchlíky. Především tu ale jde o nespokojenost, že prodej vlastních produktů nejde tak, jak by si v Moskvě představovali. Očekávají víc. Západ se tady výjimkám ze sankcí nebrání, ale obchodovat s Ruskem je dnes zejména v Evropě toxickou a citlivou záležitostí. Kdo se pro to rozhodne, musí neustále odrážet „hnojomety“ narážek a podezření či případně přichází o kontrakty v jiné sféře, že se mu taková spolupráce v konečném důsledku nevyplatí. A to jsou věci, které nemůže žádná vláda ovlivnit.

Ruské vedení by také chtělo vytěžit více z výjimek ze sankcí. U obilné dohody ale platí striktní pravidla a ani Rosselchozbank nedostal vlastní připojení do systému SWIFT už dříve pro všechny ruské banky omezené sankcemi. „Chceme připojení ke kódu SWIFT pro naše banky a možnost svobodně vyvážet zemědělskou produkci a hnojiva,“ prohlásil Putin.

Samozřejmě jde o vydírání, na které ale dnes Západ není ochoten přistoupit. Navíc exportu hnojiv brání technické příčiny, zejména nefunkční produktovod pro přepravu čpavku vedoucí z ruského Togliatti do Oděsy, nedávno poškozený výbuchem.

Zajímavé je i další vyjádření Putina na středečním jednání kabinetu. „Chtěl bych vás ujistit, že naše země je schopná nahradit dodávky ukrajinského obilí jak na komerční, tak na humanitární bázi. Očekáváme letos rekordní sklizeň, jak mi právě doložil ministr zemědělství. Bereme-li v úvahu tyto skutečnosti, obilná dohoda v současné podobě ztrácí veškerý význam.“

Jde o silná slova znamenající, že Moskva chce převzít iniciativu a vyvážet sama. Něco takového by znamenalo rozsáhlé výjimky ze sankcí a taky to, že Rusko inkasuje peníze, které obratem investuje do války na Ukrajině.

Hledejme za tím i další věc – z vývozu zemědělských produktů profitují agrární holdingy napojené na vrcholné politiky. Angažuje se tu třeba Dmitrij Patrušev, syn vlivného šéfa bezpečnostní rady Nikolaje Patruševa, příbuzní ministra zahraničí Sergeje Lavrova či žena exprezidenta Dmitrije Medveděva. Lidé z Putinova blízkého okruhu ovládají i banky, pro které Rusko žádá napojení na SWIFT – takže je to opět, jak je v celém postsovětském světě zvykem, záležitostí osobního byznysu možná ještě víc než ideologických postojů.

Blokáda ukrajinských přístavů není pro Rusko ničím novým, praktikovalo ji už po zahájení agrese na jaře 2022. Ještě před válkou jeho námořnictvo dokonce nacvičovalo zablokování Bosporské úžiny. Ukrajina naopak chce v obilném koridoru pokračovat i bez Ruska. Garantem dohody je přitom Turecko, které koridor zabezpečuje svým loďstvem. To na první pohled vytváří výbušnou situaci, kdy není daleko k přímému konfliktu mezi plavidly Ruska a NATO, k němuž Turecko patří, a v této záležitosti by se ho zřejmě kolektivní obrana týkala. Napíší to dějiny nakonec tak, že třetí světová válka začne na moři?

Důvod k obavám tu určitě je. Na druhou stranu se Turecko snaží v ukrajinském konfliktu chovat neutrálně a dá se předpokládat, že nebude vyostřovat napětí a bude se chovat v Černém moři maximálně opatrně. A ani Rusko, ač si zachovalo hodně své námořní síly, nemá chuť vrhat se do dobrodružství, které by jeho armáda, zdecimovaná boji na Ukrajině, neutáhla.

A vzhledem k tomu, že jde o vlastní ekonomický benefit Putinova bezprostředního okruhu, lze očekávat spíš snahu o kompromis v duchu „hlavně aby to sypalo“. Válka mívá někdy zcela přízemní motivy.

Tomáš Vlach

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.