Je fascinující, jak sebevědomě dokážou někteří lidé říkat zlé, nesmyslné a hloupé věci. Třeba jako herec Jaroslav Dušek, který se necitlivým způsobem pustil do lidí, kteří onemocněli zhoubnou nemocí
Dokud jen chodil na veřejnosti bos, bylo to vlastně skoro sympatické, i když to mohlo třeba při moderování tiskové konference luxusní kosmetiky působit podivínsky. Když říkal, že jako moderní civilizace jíme příliš často a stačilo by nám o dost méně potravin, nebylo to ani moc v rozporu s nejnovějšími vědeckými poznatky.
Když tvrdil, že opalovací krémy nejsou potřeba, protože stačí namazat se olivovým olejem, mohl si člověk při pohledu na stoupající čísla případů melanomu myslet své.
V době covidové pandemie přidal na síle a natočil mimo jiné zcela demagogické video o tom, že na léčbu nového koronaviru stačí dát si trochu melatoninu, zatímco v nemocnicích umírali dusící se lidé.
Před pár dny se rozhodl, že národu vysvětlí, jak se to má s rakovinou. Lidé, kteří jí onemocní a zemřou na ni, se podle něj prostě rozhodli, že nechtějí žít. Dokonce, nechal se slyšet tenhle herecký bard, nenávidí život.
„To byla její volba,“ řekl také herec, když popsal smrt své matky na zhoubnou nemoc. Dušek se nestyděl říct ani to, že pokud už člověk rakovinou onemocní, může to svou silou zvrátit a otočit, pokud chce. Je to podobně blbé, jako když někdo říká, že rakovina není náhoda a že vážnou nemoc člověk dostal, aby se konečně zamyslel nad svým životem.
Vzpomněla jsem si třeba na svou příbuznou Jiřinu, která umřela na rakovinu ve třiapadesáti a dva roky se ze všech sil snažila téhle nemoci nakopat zadek. Na kamaráda Petra, který zcela určitě nechtěl umřít, protože chtěl vidět vyrůstat svoje tři malé děti. Na devítiletou holku, která chodila o dvě třídy výš na základku než tehdy já a podle Duška svůj život prostě nejspíš nenáviděla. Udělalo se mi z něj zle.
Nevím, nakolik lidem jeho typu dávat prostor v médiích. Na jednu stranu se odkopal způsobem, který možná otevře oči těm, kteří ho dosud hájili a měli pro něj pochopení. Na stranu druhou mu to dodává na důležitosti, takže bude bohužel nejspíš s chutí podobné pitomosti říkat i nadále.
Radka Wallerová
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář