COOLna

Když jsem byl malý, říkal jsem si, proč nějaký úředník nesbírá vzorky ze psích výkalů, které jsem dennodenně potkával na ulici cestou do školy a nezjišťuje „identitu“ psa, aby je pak jeho majiteli třeba odnesl před dveře nebo mu nenapálil pokutu…

Ve Francii do toho konečně jdou!

Majitelé všech psů v jihofrancouzském městě Béziers budou nově muset zajít se svým mazlíčkem k veterináři, který psům odebere vzorek slin, zaeviduje jejich DNA a vydá jim „genetický pas“.

Zhruba sedmdesátitisícové město pak v rámci dvouletého experimentu začne exkrementy sbírat a testovat a když zjistí shodu, odešle policii detaily o majiteli. Ten pak bude muset zaplatit pokutu až 122 eur (2 900 Kč).

Majitelé psů budou na ulicích zároveň pravidelně kontrolováni, jestli u sebe genetický pas mají. Pokud ne, zaplatí pokaždé 38 eur (asi 900 Kč), aby se jim „nevyplatilo“ k veterináři vůbec nezajít…

Starosta města se nechal slyšet, že měsíčně tam jen v centru posbírají tisíc „balíčků“, což jsou sice pěkné tři miliony, ale vsadil bych se, že v Praze bychom tolik vybrali za jediný den.

Praha je zhruba dvacetkrát větší než Béziers a v počtu obyvatel na jednoho psa je Česko coby evropská pejskařská velmoc skoro dvakrát „lepší“.

To dělá zhruba čtyřicetkrát větší „výnos“.

Ročně by tak stejná praxe mohla Praze vynést 1,4 miliardy korun plus pár desítek až stovek milionů za „zapomenuté“ genetické pasy.

To je zhruba dvacet procent všech nedaňových příjmů, s kterými Praha počítá pro rok 2023, a to rozhodně není málo. Pokuty řidičů vydělají odhadem řádově mnohem méně, klidně i desetkrát.

Takže: na zemi se nám tady v podstatě válí miliardy, stačí se pro ně jen sehnout. Stejně se říká, že na úřadech nemají nic na práci, tak by z toho alespoň konečně něco bylo…

Béziers už v roce 2016 odhadovalo roční náklady na svůj „revoluční projekt“ kolem milionu korun, tak kdyby to v Praze bylo dvacet milionů a nevyneslo „to“ nic, protože by se všichni zázrakem polepšili, asi by to za ty čisté ulice, podrážky a kola stálo, ne?

Pod úroveň

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.