Věnuji se tomu, kdo má mít práva na přírodní zdroje a co to přesně znamená. Žijeme v mezinárodním systému suverénních států, které kontrolují svá teritoria – mají velmi přesně stanovené své hranice a v rámci těch teritorií si nárokují veškeré přírodní zdroje, a to včetně vzdušného prostoru či toho, co se nachází pod zemí.
Centrální otázkou mých výzkumů je, jak tento systém vznikl, proč ho máme a jaké důsledky to má pro to, jak člověk zachází s přírodními zdroji. Státy dnes kontrolují kusy zemského povrchu a zachází s nimi, jako by to byl jejich majetek. Přitom státy existují jako výsledek náhodného historického procesu, v mnoha případech koloniálních procesů nebo válek. Nerostné zdroje jsou navíc na zemi rozmístěné nerovnoměrně; některé země mají obrovská ložiska ropy či jiných nerostných surovin, jiné nemají skoro žádné. Z toho vyplývají závažné otázky distributivní spravedlnosti.
Zda země má či nemá přírodní zdroje, má zásadní politické a ekonomické dopady. Hodně diskutovaný je fenomén takzvané „resource curse“ čili nerostného prokletí – čím více cenných zdrojů státy mají, tím více jsou náchylné k autoritářství, vnitřním konfliktům nebo sociální nerovnosti. Jedna z věcí, které mě primárně zajímá je vztah mezi přírodním bohatstvím a politickou strukturou vládnutí. Také se zabývám otázkou, za jakých podmínek státy používají zdroje spravedlivým způsobem a to včetně globálních statků jako jsou atmosférické zdroje a zdroje v oceánech.
V posledních letech se ale můj výzkum mnohem více přesouvá do praktických rovin. A to ve formě nejrůznějších expertních stanovisek, komentářů a analýz, a to i například v rámci vytváření legislativy, která respektuje základní etické zásady férového obchodu s přírodními zdroji.
Když uvedu zcela konkrétní příklad, byla jsem přizvána do interdisciplinárního panelu, kde má role byla lokálním politikům a zástupcům byznysu vysvětlit, co znamená zacházet s vodou spravedlivým způsobem, jaký je voda typ zdroje, jak je potřeba na ni nahlížet – je to komodita, ale zároveň je to věc lidských práv, protože pro člověka a další formy života, je nezbytná k přežití.
Komerční sféra má tendenci opomíjet tyto otázky ekonomických nerovností a toho, že existují morální nároky lidí na určité typy zdrojů a že je třeba zohlednit, zda některé formy komercializace nevedou k situacím, kdy určitá část lidí nemá přístup k určitému typu přírodních zdrojů. Má role je kategorizovat zdroje a dívat se na to z morálně distributivního pohledu.
Existuje ve vašem oboru tento dialog mezi vědci, politiky a byznysem?
Dialog existuje, ale je nedostatečný. Sama často přemýšlím, čím to je. Možná si za to akademici mohou z velké části sami. Uzavírají se do oborových bublin, kde používají svůj odborný žargon, který je pro další nesrozumitelný.
Petra Gümplová, politoložka
COOLna 
Napsat komentář