Poprask kolem odmítání platebních karet v obchodech, a hlavně v restauracích a hospodách je pozoruhodným svědectvím o tom, jaké vášně dovede vyvolat zdání ztráty pohodlí, na něž jsme si navykli. Platit kartou i dva rohlíky je dávno normální…
I přes dočasnou vzpouru pár stánkařů a drobných hospodských ale nakonec ty telefony zvítězí. Živnostníci tlaku zákazníků prostě nemohou odolávat. Zůstane pár staromilců ve venkovských hospodách, kteří zde nikdy kartou platit nebudou, protože nechtějí, aby jim manželka na výpisu ze společného účtu počítala, kolik toho zase v pátek vypili.
A také ti, kteří nechtějí dopřávat bankám další výdělek na jejich těžce vydělaných korunkách. Stačí jim praxe, kdy z jejich peněz na neúročených běžných účtech dostane banka slušných sedm procent, už jen jakmile je bez námahy uloží u ČNB. Proč k tomu darovat ještě další procentíčko za prohnání výdělku přes platební terminály?
Gastrobyznys to jistě promění. Provozovatelé drahých restaurací, kteří v novém světě plných výplat i s pojistným a sociálkou dávno žijí, se na to těší. Z těch levných však moc nezbude, protože už levné nebudou, ale jejich klienti nepůjdou za lepším a dražším, ale budou pokračovat ve své mnohde již nastoupené cestě se sudem z velkoobchodu do garáže.
A turisté se zase vrátí k paštikám. Samozřejmě zaplaceným kartou.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář