„Emmanuel Macron ti trhá jídlo od úst,“ píše v knize Kdo zabil mého otce (Paseka 2021) francouzský spisovatel Édouard Louis. Ve svém literárním díle věnovaném otci, příslušníku dělnické třídy, tak reaguje na skutečnost, že Macronova vláda vzala pět eur ze sociálních dávek nejchudším Francouzům. „Jacques Chirac ti ničil střeva,“ píše jinde.
Na pozadí vodopádu slov, jimiž se autor pokouší uchopit vlastní život i vztah s nejbližšími, vyvstává politika a její dopady na každodenní životy chudých lidí až bytostně a fyzicky. Louis je ve své obžalobě úpadku sociálního státu nesmlouvavý a přímý. Mluví o politických rozhodnutích, která fakticky ničí lidská těla.
Personifikace a konkretizace činů vzdálené a odcizené politické třídy a jejich provázanost se zranitelnými těly chudých pracujících zprvu působí tvrdě. Člověk to však po chvíli čtení pochopí a přijme. Francouzský spisovatel tím totiž přesně odhaluje nerovnost v přijímání odpovědnosti za to, co děláme. A snaží se tuto nerovnost narovnávat. V podobném duchu často mluví i v rozhovorech, kdy se ptá, proč je individuální odpovědnost tak často vyžadována pouze po chudých.
A právě v tom tkví síla Louisovy knihy: ukazuje, že rozhodnutí, která konají „ti nahoře“, mají reálné dopady na ty, kteří mohou sami o sobě rozhodovat v mnohem menší míře. A přesto je po nich mnohem více vyžadována odpovědnost za vlastní chování než po politicích, kteří jen pro něco zvednou ruku a pak už se nemusí moc starat, co takový okamžik v životech lidí pod nimi způsobí.
Apolena Rychlíková
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář