COOLna

Minulý týden se na vršek orloje vrátily opravené sochy tří apoštolů. Poškodili je vandalové. Magistrát se opět chystá vyměnit kalendářní desku ve spodní části věže. Na orloji se neohřála dlouho. Jde už o třetí kopii kalendária romantického malíře Josefa Mánese. Akademický malíř Stanislav Jirčík ji vytvořil teprve v roce 2018. Od Mánesovy desky se však v mnoha detailech lišila. Kdekdo ji kritizoval jako nepovedenou.

Vážnější je situace okolo astronomického ciferníku. Ukazuje čtyři různé časy, polohu slunce a měsíce na obloze, znamení zvěrokruhu a množství dalších nebeských jevů. Věž i astronomické hodiny patří Praze. Správnost údajů ukazovaných ciferníkem míval na starosti Astronomický ústav (AsÚ) AV. Dnes už ale na chod orloje nedohlíží.

„Astronomické části rozumí jen pár expertů a většina lidí ji ignoruje,“ říká Zdislav Šíma z AsÚ, který za seřízení orloje nesl přímou odpovědnost. „Je ale bohužel vidět. Do její podoby přitom mluví kdekdo.“ V roce 2017 nechali pražští konšelé nejstarší funkční astronomické hodiny na světě zrekonstruovat. Oprava vnitřního mechanismu se podle odborníků povedla. Magistrát však promeškal příležitost napravit nedostatky astronomické části orloje.

„Víme třeba, že vedle orloje byly ještě sluneční hodiny,“ říká Šíma.

„Bylo to z čistě praktických důvodů. Původní hodinový stroj měl malou přesnost. Za den mohl udělat chybu i dvacet minut,“ říká Zdislav Šíma z Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Proto se musel seřizovat podle slunce. Namontovat na věž sluneční hodiny by bylo snadné.Z dostupných záznamů se ví, kde přesně byly a jak vypadaly.

Orloj také podle astronomů zvládne ukazovat víc údajů, než ukazuje dnes. Některé nebeské jevy navíc nezobrazuje zcela správně. Dobrý příklad toho skýtá černá kruhová plocha ve spodní části astrolábu. Když se do ní dostane symbol slunce, pozorovatel orloje v tu chvíli ví, že zapadlo hluboko za obzor. Nastala astronomická noc. Astronomové však, co se týče noci, respektive soumraku, rozlišují tři druhy. Záleží na tom, jak hluboko pod obzorem slunce je. Klasifikace přitom není samoúčelná. Má praktický význam.

Do šesti stupňů jde o občanský soumrak. Venku se během něj dají i bez umělého osvětlení provozovat běžné činnosti, kupříkladu je možné hrát míčové hry. Do dvanácti stupňů jde o nautický soumrak – to začínají být vidět hvězdy. Vlastní horizont je už velmi těžko patrný, ale obloha není ještě zcela černá. Do té doby je možné nad horizontem změřit úhlovou výšku hvězd. Hodí se to při určování zeměpisné šířky na moři. Odtud název – nautika je věda o správném vedení lodě.

Situaci, kdy je slunce ještě hlouběji než osmnáct stupňů pod horizontem, se říká astronomická noc. Během ní už sluneční světlo neruší pozorování oblohy. Černý kruh na astrolábu znázorňuje právě poslední zmíněnou noc. Má to ale háček.

„V Česku jsou v letních měsících období, při kterých se slunce tak hluboko nedostane,“ líčí astronom Vojtěch Sedláček z České astronomické společnosti. „Říká se – na svatého Víta celou noc svítá.“

Orloj v současnosti může ukazovat, že astronomická noc nastala, ačkoliv to není pravda. Problém by se dal snadno vyřešit. Stačilo by zmenšit černou plochu a kruh by se zároveň dal rozdělit na tři části. Ukazovala by tak vedle astronomické také nautickou a občanskou noc.

„Je to k diskusi, noci se totiž dají na orloj snadno domalovat,“ říká Vojtěch Sedláček. „Nemělo by to ale být předmětem souboje staromilců s inovátory. Slovo mají mít znalci, kteří jsou si vědomi, které části historické podoby orloje se dochovaly a v jakém stavu. Sám bych byl pro, aby orloj například občanskou noc, respektive soumrak ukazoval,“ říká odborník z České astronomické společnosti.

S přimalováním dalších dvou zón by neměl problém Antonín Švejda z oddělení exaktních věd Národního technického muzea. „Jako muzejníci se při restaurování snažíme dosáhnout co nejstarší podoby dané věci,“ vysvětluje. „Pro domalování občanského a nautického soumraku bych rozhodně byl. Před rekonstrukcí v roce 1911 na orloji tři soumraky byly. Dnes na něm vidět nejsou,“ popisuje.

Dosáhnout úplné historické věrnosti už nejspíš není v případě pražského orloje v lidských silách. Jeho znalci mohou totiž čerpat jen z omezeného množství pramenů.

Během rekonstrukcí orloje docházelo ke změnám, které by dnes leckdo mohl považovat za nevhodné, necitlivé nebo ne úplně povedené. Avšak Pražané i návštěvníci české metropole jsou na ně už zvyklí. Jedna taková je z roku 1866. Tehdejší ředitel pražské hvězdárny Josef Jiří Böhm navrhl nesprávnou velikost menšího pohyblivého kruhu zodiaku uvnitř hlavního ciferníku. Kolo bylo proto potřeba nouzově zvětšit kovovým kruhem s příčkami po pěti stupních. Z kruhu se stalo specifikum pražského orloje. Je díky němu zajímavější.

„Před jakýmikoliv kategorickými soudy, jak by měl orloj vypadat a co by na něm mělo nebo nemělo být, je třeba uplatňovat historickou korektnost,“ podotýká Sedláček.

Na druhou stranu je rozdíl mezi kosmetickými změnami typu nové podoby kalendářní desky a změnami ovlivňujícími hlavní funkci orloje. Tou je zobrazování nebeských jevů. Bez něj nemá orloj smysl. Město podle hvězdářů neví, co od unikátního přístroje chce.

„Orloj je národní kulturní památka. Proto ji má pod palcem národní památkový ústav,“ říká Zdislav Šíma. „Jenže ten zas nemá žádného svého astronoma. Chtěli bychom, aby vznikl posudek, ve kterém by se vyjádřili všichni relevantní odborníci.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.