COOLna

Pražské Klementinum už nedlouho po sobotním obědě naměřilo více než 35 stupňů Celsia. Přesto je ve dvě odpoledne centrum plné turistů.
„Je to těžké, ale posunula jsem si svoje obvyklé místo sem do stínu pod stromy,“ líčí nedaleko místa, kde se potkává Václavské náměstí a Vodičkova ulice, průvodkyně turistické agentury. Láká zde návštěvníky Prahy na vyhlídkové jízdy.
„Když je fakt hodně teplo, nosí nám zmrzlinu a vodu. A vody vypijeme opravdu hodně,“ dodává žena, která se představí jako Tihi. Studuje informatiku v Pardubicích, pochází ale z Etiopie.
„U nás v Etiopii teda takové vedro nebývá, spíš kolem 27 stupňů,“ přibližuje klima v etiopském hlavním městě Addis Abebě, které leží zhruba o 2000 metrů výš nad mořem než Praha.

Říká také, že práce v sobotním horku je těžká, a nejen kvůli tomu, co ukazuje teploměr. Turisté prý v takovém vedru o vyhlídkové cesty nemají velký zájem. „Chodí spíš ráno, odpoledne už ne, v autobusech je horko. Je to náročné, odpoledne už se moc neusmívám,“ shrnuje Tihi.

I když rozpálená je i dlažba na Staroměstském náměstí, dva němečtí mladíci Chris a Tony jsou na lavičce vedle pomníku mistra Jana Husa spokojení. „U nás v Lipsku je to horší, tam je teď 38 stupňů,“ říkají.

„Věděli jsme, že tady bude horko, ale tohle jsme nečekali. Naštěstí jsou tady ty úzké uličky, v nich se dá docela schovat. Ale fyzicky je to docela náročné,“ svěřuje se u Karlova mostu Edvard, který do Prahy přijel z Paříže s přítelkyní.

Dodává, že kromě opalovacího krému musí kupovat také hodně vody.

„Pořád hledáme nějaké fontány nebo místa, kde bychom si mohli doplnit láhve s vodou, jako je to v jiných městech, třeba u nás v Paříži. Ale moc jsme jich nenašli,“ říká Edvard a ptá se reportéra, jestli o nějakých neví.

Co se týče dostupnosti vody, za pravdu Edvardovi dává i student managementu Tomáš, který se po čtyřech měsících vrátil ze studijního pobytu ve Švýcarsku a chtěl si pražské centrum po čase odloučení připomenout. Najít pítko se mu nakonec podařilo, a to u Loretánského náměstí. Vytéká z něj ale jenom pomalý proud kapek.

„Ve Švýcarsku mají spoustu kašen a mají tam standard, že v nich musí téct pitná voda. Reálně člověk najde skoro každých 100 metrů kašnu, kde si doplní vodu. Ve Francii je to stejné, v Itálii taky. Tohle v Praze není a když něco najdeme, vypadá to takhle,“ ukazuje na neznatelný proud vody v pítku.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.