COOLna

Existuje-li ve městě Jogdžakarta, kulturním centru indonéského ostrova Jáva, nějaká jistota, je jí bezpochyby skutečnost, že na rohu ulice JI. Bumijo každé ráno potkáte madam Mbah Satinemovou.

Indonéskou seniorku sem vždy těsně před svítáním, okolo páté hodiny ranní, přiveze dcera na mopedu, aby mohla usednout ke svému stánku a začít připravovat a servírovat nedočkavým zákazníkům své vyhlášené pokrmy. Tak dlouho, dokud je nevyprodá, což bývá povětšinou zhruba v devět hodin dopoledne.

Je jí 77 let, přesto každý den od brzkého rána neúnavně připravuje tradiční pokrm s názvem jajan pasar. Už více než půl století. Mbah Satinemová je v indonéském městě Jogdžakarta legendou, za jejímiž sladkými pochoutkami se sem sjíždějí lidé ze všech koutů nejenom Indonésie, ale celého světa. A svého času si od ní pokrmy objednával i místní prezident.

Recepty, jimiž se pyšní, zdědila po své matce. Jde o sladké a pro Jogdžakartu typické pochutiny zvané jajan pasar (v překladu „sladké pamlsky z trhu“, nejstarší zaznamenané pouliční jídlo v historii Indonésie, první zmínky o něm se datují do 8. století), obvykle připravované z lepkavé rýže, palmového cukru, kokosu a manioku. Ten mimochodem Indonésanka nekrájí nožem, nýbrž nylonovou nití s neuvěřitelnou precizností.

„Matce jsem pomáhala s přípravou. Když viděla, že mi to jde čím dál lépe, zeptala se mě, jestli bych pokrmy nechtěla začít prodávat. Souhlasila jsem. Pak se ještě ujistila, jestli se nebudu stydět. Řekla jsem, že ne, a tak mi prodej svěřila,“ vyprávěla Satinemová, která vstává každý den hodinu po půlnoci, aby si stihla připravit všechny potřebné ingredience. Spát podle svých slov chodí po poslední modlitbě, zhruba v osm hodin večer.

Přípravě a prodeji jídla se věnuje od roku 1963 a postupem času se její činnost překlenula v rodinný byznys. Její manžel vaří rýži, syn se stará o oheň a dcera jí pomáhá s prodejem. „Jsem hlavní živitelka rodiny,“ tvrdí hrdě ve 4. epizodě seriálu Street Food z dílny amerického Netflixu, kde je jednou z ústředních postav.

Nebyl to však pouze úspěšný seriál, co sympatickou a stále se usmívající babičku proslavilo. „Jednoho dne přišel do mého stánku tajemník bývalého prezidenta Suharta. Řekl, že pan Suharto chce jajan pasar,“ vypráví s tím, že prezidentovi pokrm zachutnal natolik, že se stal jejím pravidelným zákazníkem.

„Můj jajan pasar se stal slavným,“ směje se v seriálu Satinemová. Asi nepřekvapí, že od té doby je před jejím stánkem každý den dlouhá řada zákazníků, kteří chtějí její specialitu zabalenou v banánovém listu, kterou prodává za 10 tisíc rupií (asi 15 korun), ochutnat. Lidé, kteří se sem sjíždějí z celé Indonésie, a díky seriálu i z jiných zemí světa, si na jajan pasar neváhají v řadě počkat klidně i několik hodin.

Pořadová čísla Satinemová zavedla poté, co se dvě zákaznice, Indonésanka s Číňankou, před jejím stánkem pohádaly, která z nich byla ve frontě první.

Její dcera uvedla, že skončit s prodejem své chlouby jen tak nehodlá. „Dělá to ráda. Vaření ji prostě baví. A nedokáže zůstat v klidu.“

To ostatně dokládají i slova samotné Satinemové ve zmíněném seriálu. „Z prodeje jajan pasar podporuji 10 členů své rodiny. Necítím nic než štěstí. Nepřestanu. No, možná přestanu. Ale až budu velmi, velmi stará.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.