COOLna

Privátní bezpečnostní firmy působí v cizině jako ochrana čínských dělníků. Do budoucna mohou sloužit jako agresivnější vlivový nástroj Pekingu, Čína navíc má své „wagnerovce“ pevně pod kontrolou.

Není pochyb o tom, že nájemní žoldáci z Wagnerovy skupiny dobře posloužili prosazování ruských zájmů ve světě, zvláště pak v Africe.

Příklady, jak známo, táhnou. A tak si i Čína potichu pořídila vlastní „wagnerovce“. Tyto soukromé bezpečnostní společnosti, kterých se vyrojilo velké množství, se brzy mohou stát významným vlivovým nástrojem Pekingu všude tam, kde bude potřeba.

V řadě zemí Asie a Afriky jsou čím dál viditelnějším prvkem rozšiřující se čínské globální stopy. Většinou zatím jen stráží čínské infrastrukturní projekty, třeba železnici v Keni, sklad paliva na Srí Lance, nebo odrazují piráty v Adenském zálivu.

Jak ruská, tak čínská verze mají vazby na armádu, občas provádějí mise, v nichž by účast oficiálních struktur byla příliš „okatá“, a v některých zemích si vybudovaly slušná logistická zázemí. Tím ale podle odborníků podobnost mezi čínskými strukturami a wagnerovci končí.

Především čínští kontraktoři, alespoň podle dostupných informací, se nezapojují do bojových operací. Nemohou mít – na rozdíl od wagnerovců – těžkou vojenskou techniku, tedy žádné tanky nebo letadla.

Čínský režim je posedlý bezpečností a potřebou mít všechno pevně pod kontrolou. Privátním bezpečnostním agenturám tak ponechává nepoměrně menší prostor, aby nepřiměřeně nenabobtnaly a „nezvlčily“. Je vyžadována absolutní loajalita vůči stranickému vedení. Podobná vzpoura, jakou nedávno předvedl šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin svým tažením na Moskvu, je v Číně zhola nemyslitelná.

Koneckonců i v těchto „buňkách“, najatých třeba na strážní službu v zahraničí, má hlavní slovo stranická organizace, jež je neprodleně založena. Peking také jasně vymezuje rozsah služeb, které soukromé společnosti mohou vykonávat na domácí půdě i v cizině.

Privátní bezpečnostní firmy v Číně legalizovali už v roce 2009, nikoli však soukromé vojenské společnosti, jakými jsou wagnerovci. Prvotním impulzem a primárním cílem byla potřeba chránit čínské investice a čínské občany pracující na zahraničních projektech v rizikových regionech, kteří se často stávali terči útoků. Především v souvislosti s celosvětovou iniciativou Pás a stezka, která po světě zaměstnala stovky tisíc čínských inženýrů a dělníků.

Postupem času se však bezpečnostní zakázky v cizině rozrostly. Čínští dodavatelé hrají podle bezpečnostních analytiků čím dál výraznější roli při sběru zpravodajských informací a sledování potenciálních hrozeb. Úzce také spolupracují s místními armádami, fungují jako jejich poradci a dodávají jim moderní vybavení. Pro nebezpečnější strážní povinnosti také najímají a řídí místní zaměstnance nebo polovojenské milice.

Odborníci odhadují, že v Číně je zaregistrováno několik tisíc takovýchto bezpečnostních společností, které využívají většinou bývalé příslušníky armády a policie. V zahraničních kontraktech působí pouhý zlomek tohoto počtu, ale některé firmy si už ve světě stačily vybudovat slušnou pověst. Třeba DeWe Security, která evakuovala čínské občany z Iráku či Jižního Súdánu, nebo Huaxin Zhongan Group a China Huawei Security Group.

V poslední době se objevují náznaky vedené zejména snahou vnést do komerčních podniků politické priority, že by se Peking mohl snažit roli privátních bezpečnostních firem rozšířit a víc je využívat jako vlivového nástroje. Podobně jako třeba rybářských lodí, které prosazují územní nároky ve sporných vodách. „Čína by mohla využít soukromé bezpečnostní společnosti jako platformy pro šíření svého vlivu,“ soudí Sergey Sukhankin z washingtonského analytického pracoviště Jamestown Foundation.

Náročná ochrana čínských zaměstnanců v často problematických zemích staví Peking do složité situace. Někde se proti projektům množí protesty, které Čínu viní z neokolonialismu a záměrného zadlužování chudých států – například v Pákistánu zabili sebevražední atentátníci několik Číňanů, uneseni byli čínští stavební inženýři v Súdánu nebo ve Středoafrické republice.

Čína se mezinárodně profiluje důrazem na nevměšování do domácích záležitostí, a proto by pro ni přímá akce například oficiálních ozbrojených složek byla obtížná. Vyplnění mezery, tedy zásah soukromé (či možná jen navenek soukromé) organizace, se tak může jevit jako daleko přijatelnější. Pochopitelně po pečlivých konzultacích se stranickými stratégy v Pekingu.

Jak napsal časopis The Diplomat, je pravděpodobné, že čínští aktéři budou postupně hrát výraznější roli v bezpečnostním sektoru některých rozvojových států. S tím poroste i vliv Pekingu, zvláště nyní, kdy nejasný osud Wagnerovy skupiny může oslabit některé ruské vazby na černém kontinentu.

Představa, že čínská žoldnéřská armáda bude někdy postupovat třeba v Africe při ochraně tamních diktátorů stejně divoce jako wagnerovci, je dnes hodně přitažená za vlasy. Ale kdo ví. Podle některých analytiků s tím, jak se stupňuje velmocenský střet mezi USA a Čínou, může Peking podpořit agresivnější využívání těchto struktur v „šedé zóně“ k posílení svých operačních schopností. Nejen k rozšíření svého vlivu, ale i k zajištění přístupu ke kritickým nerostným zdrojům.