COOLna

Měla to být operace, která pacientku zbaví ožehavého problému: výduti v mozku, na niž se náhodou přišlo při vyšetření na „cétéčku“. „Říkali nám, že je to časovaná bomba, která může kdykoliv vybuchnout,“ vzpomíná na přesvědčování ošetřujících lékařů manžel sedmdesátileté Jany.

„Kdyby prý výduť praskla mimo dojezdovou vzdálenost do nemocnice, bylo by moc zle,“ dodává. Pacientka se proto podrobila zákroku. Jenomže právě to se jí stalo osudným: lékař operaci nezvládl a cévu v hlavě přeřízl. „Krev zalila celou lebeční dutinu a manželka zůstala nepohyblivá. Nemohla mluvit ani polykat, na posteli se nedokázala ani pootočit a stravu musela dostávat sondou přímo do žaludku,“ popisuje muž.

Z čilé seniorky se stala ležící pacientka, naprosto odkázaná na péči zdravotníků. Skončila na oddělení dlouhodobé intenzivní péče, kde za ni zdravotní pojišťovna každý měsíc platila 92 100 korun. To je více než 1,1 milionu ročně.

Podle soudního znalce přitom závažnou komplikaci při zákroku způsobil lékař. „Doporučuji proto vyplatit odškodnění,“ uvedl ve svém posudku.

Případ pacientky z Nymburka, který řešil i soud, není ojedinělý. Podle odhadů Spojené akreditační komise, jež hodnotí kvalitu a bezpečí zdravotnických zařízení v Česku, udělají lékaři chybu až v desetině případů. Při počtu 2,4 milionu hospitalizací, jež každoročně zaznamená Ústav zdravotnických informací a statistiky, se tak doktoři „seknou“ ve 235 tisících případů.

„Nejčastěji jde o špatnou medikaci nebo přehmat během chirurgického zákroku. Mezi chybami se ale objevuje i špatně stanovená diagnóza,“ říká šéf Spojené akreditační komise a současně proděkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy David Marx. Statistiky zdravotnických omylů plní i pády pacientů, proleženiny či infekce spojené s pobytem v nemocnici. Těmi se v Česku každoročně nakazí až 150 tisíc lidí a pro deset tisíc to dopadne fatálně – infekci podlehnou.

To má obrovský dopad nejenom na životy lidí, ale i na nemocnice a veřejné rozpočty. Péče se kvůli chybám zdravotníků protahuje a prodražuje – pacienti zůstávají déle na lůžku a spotřebují víc materiálu. Třeba expert na zdravotnictví a bývalý poradce několika ministrů Pavel Vepřek odhaduje škody až na deset miliard ročně.

Částečně to potvrzuje i František Tlapák z Oborové zdravotní pojišťovny (OZP), u níž byla sedmdesátiletá nešťastnice Jana z Nymburka registrovaná. Škody za chyby, které se podaří jednoznačně prokázat, totiž dle něj pojišťovna po vinících vymáhá. Přesné číslo, kolik peněz dostane zpět právě po zdravotnících, sice uvést nedokázal, ovšem jsou to dle něj miliony.

„Můžu říct, že OZP v roce 2022 řešila více než šest tisíc případů takzvaných regresů a vymohla zpátky čtyřicet milionů korun. V této statistice jsou však zahrnuta nejenom pochybení poskytovatelů zdravotních služeb, ale také například škody vzniklé dopravními nehodami, kterých je pochopitelně víc,“ vysvětlil.

Mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Viktorie Plívová doplnila, že případů podobných tomu popsanému se najde několik ročně. „Pojišťovna samozřejmě náklady, jež byly vynaloženy na úhradu péče poskytnuté v důsledku chybného postupu, vymáhá,“ řekla. O jaké částky se jedná, ale dle ní nelze říct, neboť je každý případ jiný.

Podle specialisty na zdravotní právo Ondřeje Dostála ostatně pojišťovny peníze po viníkovi vymáhat musejí. „Přece jen jde o správce veřejných peněz,“ vysvětlil.

Lékaři a nemocnice řešící následky pochybení by jim v tom navíc měli pomoci. „Mají totiž vůči pojišťovnám oznamovací povinnost,“ připomenul a dodal: „Pokud se tedy zdravotník důvodně domnívá, že újmu na zdraví pacienta způsobilo zavinění třetí osoby, musí takovou věc pojišťovně nahlásit,“ uvedl.

Újmou se podle něj nerozumí jen zranění po rvačce či bouračce, ale také škoda způsobená jiným zdravotníkem. „Špitály by ale měly být na takové případy připravené a škody uhradit z uzavřených pojistek profesní odpovědnosti,“ uzavřel.

Ty už přitom kvůli vysokým náhradám škod šplhají do milionů korun. Dle ředitele Pojišťovny VZP Roberta Kareše se částky za pojištění velkých fakultních nemocnic pohybuje zhruba od deseti do 25 milionů korun ročně – například doposud poslední pojistná smlouva Fakultní nemocnice Motol uzavřená na pět let přišla tento největší špitál v Česku na téměř 80 milionů korun.

„Menší nemocnice platí řádově méně, přibližně jeden až dva miliony korun ročně. S tím, jak dělají chyby, se jim ale výdaje na pojištění rovněž postupně prodražují,“ uvedl Kareš.

Odborníci už proto hledají řešení, jak problému předejít. Podle experta na zdravotnictví a poradce několika šéfů resortu Pavla Vepřeka k tomu mají nejlepší nástroje samotné zdravotní pojišťovny. Právě ony by měly nemocnice pohlídat. „Třeba pokud zůstane pacient déle na lůžku jenom kvůli tomu, že jeho stav zkomplikovala infekce přenesená zdravotníkem, neměly by léčbu této infekce vůbec proplatit,“ řekl.

Podobný režim už dle něj zavedli například v USA a výsledek se dostavil prakticky okamžitě. „Počet nákaz významně poklesl. Nemocnice si totiž začaly pečlivě hlídat, aby přenosu infekcí zabránily,“ doplnil.

Šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek souhlasí. Debatu o takovém způsobu úhrady hodlá otevřít. „Do budoucna by to vypadalo asi tak, že bychom nemocnicím platili nikoliv za léčení, ale za vyléčení,“ řekl nedávno v rozhovoru a dodal: „Budeme jim zkrátka posílat předem dané balíčkové ceny, které odpovídají nákladům obvyklým při správném postupu lékařů. Pokud se ale léčba jakkoliv zkomplikuje – například infekcí přenesenou zdravotníkem či jiným nesprávným postupem – půjdou tyto náklady navíc k tíži nemocnice.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.