COOLna

Uměle zdražit a pak navodit dojem, že je potravina v akci. I takhle v posledních letech podle odborníků vydělávají obchodní řetězce, které v posledních dvou letech rozšířily kvůli vysoké poptávce nabídku zlevněného zboží.

Podíl zboží prodaného ve slevových akcích na českém trhu převyšuje už podle průzkumu společnosti NielsenIQ 60 procent. Toho si všimli i obchodníci a změnili svou obchodní strategii. Snaží se zlákat co největší počet zákazníků na stále rostoucí počet „akčních“ nabídek.

„Rostoucí počet nakupujících ve slevách vede řetězce k tomu, že se snaží se zákazníky více manipulovat skrze slevy a vydělat ještě více peněz,“ konstatuje hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Ani podle zástupců Agrární komory ČR rozšiřování akčních nabídek rozhodně nedělá z obchodních řetězců charitativní organizace. Když supermarket dává do „akce“ výrobek se 40- až 60procentní slevou, musí nastavit vysokou regálovou cenu, aby se mu to vyplatilo.

„V praxi se to dělá tak, že zboží je po určitou dobu předražené, pak se zlevní a sleva trvá řadu týdnů a může se inzerovat. Když zákazník uvidí, že produkt je v akční nabídce, tak si ho pořídí,“ řekl Kovanda.

Podle něj obchodníci díky tomu mohou dosahovat vyšších zisků než před energetickou krizí a inflační smrští. Akční zboží ve skutečnosti levnější vůbec být nemusí.

Růst počtu akčních cen potvrzují samotné řetězce. „Se slevovými akcemi a speciálními nabídkami jsme začali loni po propuknutí náročného ekonomického období,“ uvedl mluvčí Teska Jiří Netík. Slevy podle něj využívají zákazníci pravidelně. „Podíl slevových akcí na trhu stále roste a v Lidlu to není jinak,“ doplnila mluvčí Lidlu Iveta Barabášová. S tím, že v poslední době se zvýšila poptávka po základních potravinách jako vejce, máslo nebo mléko.

Na falešné slevy míří poslední novela zákona o ochraně spotřebitele, která začala platit letos v lednu. Obchodník je povinen uvést vedle slevy také údaj o nejnižší ceně, kterou si za zboží účtoval v době 30 dnů před uvedením slevy. Některé e-shopy s nepotravinářským zbožím již přehled historického vývoje ceny daného výrobku uvádějí. U potravin tomu tak však není.

„Bohužel, v této oblasti, nepanuje jednoznačný názor na to, na jaké výrobky se pravidla vztahují. Zákon totiž stanoví, že údaj o předchozí ceně není nutné uvádět u zboží, které podléhá rychlé zkáze nebo má krátkou dobu spotřeby,“ vysvětlila ředitelka spotřebitelské organizace dTest. Podle ní by mělo být cílem této výjimky nevztahovat pravidla na takové zboží, u něhož je vhodné pružně měnit cenu v závislosti na čerstvosti. Tím by byl například pultový prodej potravin.

To, že se slevové akce týkají především potravin s nižší trvanlivostí, potvrzuje i mluvčí Agrární komory Barbora Pánková. „Levné a předotované potraviny si navíc nechávají obchodní řetězce dovážet do svých českých poboček ze zahraničí,“ řekla s tím, že jsou kvůli rozdílně nastaveným zemědělským dotacím často levnější než tuzemské.
„Zároveň se tím na evropském trhu vytváří nezdravé konkurenční prostředí a také prostor pro realizaci slevových akcí v obchodech,“ dodala Pánková. Obchod tak podle ní může i na zdánlivě zlevněné potravině slušně vydělat, ostatně „skutečnou“ cenu zákazník nemá jak zjistit.

Zákazníci v supermarketech a hypermarketech opravdu nejčastěji najdou ve slevové akci čerstvé zboží jako ovoce, zeleninu, mléčné produkty, pečivo a maso. Na tyto a další produkty pak lákají obchodní řetězce, které rozšířily množství svých akcí díky věrnostním programům, jako jsou zákaznické kartičky a aplikace.

Právě mobilní aplikace jsou podle ředitelky spotřebitelské organizace dTest Eduardy Hekšové v posledních letech stále oblíbenější. „Spotřebitelé za slevy získané při používání aplikace platí velmi draze svými osobními údaji, které obchodní řetězce následně využívají pro potřeby účinného cíleného marketingu,“ varuje odbornice.

Prevencí nakupujících je tak jedině pozornost a rozvážnost. „Neměli by se nechat zlákat výraznými reklamními poutači, ale naopak by měli vždy s chladnou hlavou ověřit, zda je zboží skutečně zlevněno, a porovnat nabídku konkrétního zboží u různých prodejců,“ radí Hekšová.

Při registraci do věrnostních programů by zákazníci měli zvážit, do jaké míry poskytnuté výhody převažují nad ztrátou kontroly u osobních údajů (a prozrazení) a údajů o nákupním chování.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.