COOLna

Město Nikkó je takové náboženské centrum nedaleko Tokia. Tam je například k vidění šintoistická svatyně Nikkó Tošogú, poznatelná už barevnými dřevořezbami na bráně. Pochází ze 17. století a dnes je památkou UNESCO. V jejím areálu jsou slavné vyřezávané opice, které si zakrývají pusu, oči a uši jako symbol ochrany před vlivem zla. Ale také třeba velký bílý dřevěný kůň nebo spící kočka, kterou řezbář vyřezal s takovou věrností, že se pak ujala i v keramice. Kočky bývají v japonských i čínských obchodech a restauracích jako talisman pro štěstí.

Jak se pozná buddhistický chrám od šintoistického?
Asi nejmarkantnější rozdíl spočívá v tom, že buddhistické chrámy bývají zdobené zlatem, zatímco pro ty původnější šintoistické modlitebny je zase typická brána tori, která má dva sloupy a na nich příčný trám. Šintoistická víra je podobná našemu pohanství, Japonci jsou ovšem k oběma rozdílným náboženstvím velice tolerantní, takže mívají doma třeba šintoistický oltář s buddhistickými prvky.

Provádějí návštěvníci chrámů nějaké zvláštní rituály?
Před bránou se návštěvník symbolicky pokloní, pak si umyje ruce vodou a napije se z nádrže a tím se symbolicky očistí. Většinou vjsem jen kopíroval, co dělal můj učitel – podle něj nemusí člověk všemu rozumět, ale musí to respektovat. Některé modlitby z chrámu se ostatně říkají i v dodžu, což jsou zjednodušeně řečeno cvičební místnosti, kde trénujeme bojové sporty. Podobně jako na konci cvičení tleskneme, tleskne se i na konci modliteb. Když jsme mimochodem byli v hlavním buddhistickém chrámu v Kjótu, jmenuje se Tódži, což znamená Východní chrám, zapálili jsme tam svíčku i za kurz s českými studenty budžikanu, aby tam byl i kus něčeho našeho, českého.

Tenhle chrám je skutečně dominantní, má pětipatrovou pagodu, a když ho stavěli, byl to jeden ze tří povolených buddhistických chrámů v Kjótu, které bylo hlavním městem. A jako jediný z těch tří se dochoval.

Na vašich fotkách z chrámů jsou vidět i indické náboženské obrazy zvané mandaly.
Ty znázorňují vesmír a používají se při meditacích, při nichž je potřeba soustředit se na jednu jedinou věc, což je samotný princip odpoutání se od okolního světa. Tohle se zdůrazňuje třeba i na kurzech malby štětcem, které jsem navštěvoval – učitelé chválí, když se soustředíte natolik, že vaše okolí je najednou pryč. To je pro ně kolikrát důležitější než výsledný obrázek. Podobné je to při modlení, ale i při vybarvování mandal jako omalovánek člověk přitom vlastně odpočívá. Na meditaci totiž není nejdůležitější, aby si vystresovaný člověk na hodinu sedl do lotosového květu, spojil prsty a vydechoval mantru. Hlavní je soustředění a oprostit se od okolí, k tomu ovšem stačí i procházka v lese.

učitel bojových umění Luboš Pokorný

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.