COOLna

Řada nedořešených problémů, které Indii provázely už dříve, se stala viditelnější, když se stala nejlidnatější zemí světa. Jednu ze zásadních komplikací dalšího rozvoje tu představuje až katastrofální situace v oblasti nakládání s odpadními vodami.

Hranice mezi tím, kde začíná město a končí venkov, jsou v Indii poněkud neostré. Proto také odhad počtu lidí žijících ve městech nepatří v Indii k nejpřesnějším. V roce 2021 to ale mělo být kolem 498 milionů. A předpokládá se, že do roku 2040 se tato městská populace navýší o dalších 270 milionů. Problém je v tom, že už dnes obyvatelé indických měst vyprodukují kolem 72 miliard litrů odpadní vody, směřující do kanalizací. A přibližně 45 miliard litrů z tohoto objemu není jakkoliv upraveno nebo přečištěno. Unikají přímo do vodních toků. Dvě třetiny domácností v indických městech nejsou na kanalizace napojeny. A ani ty, které jsou, ke zlepšení kvality vody v regionu nejspíš moc nepřispívají.

Jak uvádí Národní aliance pro nakládání s fekálními kaly a septikem (NFSSM), mnohé z provozovaných čistíren odpadních vod, které zajišťují vyústění kanalizací, nesplňují normy. V Dillí je těch „nefunkčních“ 26 z celkových 35.

K této neradostné bilanci je prý ještě třeba přičíst obrovské množství odpadních průmyslových vod, které do říčních toků zanáší se splašky toxické odpady, zabíjejí volně žijící živočichy a pronikají do podzemních vod.

Indie v posledních dekádách výrazně snížila celkovou porodnost a podařilo se jí významně snížit i dětskou mortalitu. Špatná kvalita vody tu ale pořád zůstává hlavním zabijákem dětí. Z hlediska dětské úmrtnosti jsou kontaminované potraviny a znečištěná voda příčinami 55 000 úmrtí (u dětí mladších pěti let).

Zařízení, která čerpají vodu k přečištění a úpravě na pitnou, musí fungovat v režimu častých odstávek. To když se nebezpečně zvýší koncentrace sloučenin dusíku, potažmo čpavku, v říční vodě. Tyto odstávky pak ohrožují zásobování pitnou vodou pro 20 milionů obyvatel metropole. Situace není o moc lepší ani v dalších metropolích, Bombaji a Čennaji.

Nedávnou kuriozitou, ovšem velmi názorně podtrhující stav vody v Indii, byl požár jezera Bellandur v Bengalúru. Vznítilo se kvůli vysokým koncentracím metanu, jež pod hladinou vznikají v důsledku činnosti bakterií rozkládajících při snížené dostupnosti kyslíku odpad na dně.

Z hlediska vodního stresu je Indie jednou z nejohroženějších zemí světa. Většina velkých měst tu musí při obnovování dostupných zdrojů vody spoléhat na v průměru padesátku deštivých dní do roka, během monzunového období. A jinak musí vystačit s tím, co nabízí znečištěné řeky. S dostupností vody to ale valné není. I když v Indii žije 18 % světové lidské populace, země v globálním porovnání disponuje jen 4 % povrchových zdrojů vody. Řeky, ať jsou jakkoliv znehodnocené kontaminací, přitom setrvale zásobují zemědělský sektor (85 % veškerého odběru sladké vody jde do zemědělství), a dávají obživu 600 milionům lidí. Dostupnost vody se tím dále snižuje, bez ohledu na její kvalitu. Zatímco v roce 1947 připadalo – alespoň teoreticky – na jednoho obyvatele 6042 metrů krychlových vody, v roce 2021 to bylo už jen 1486.

Podle odhadů WHO nemá v Indii 163 milionů lidí zajištěný přístup k nezávadné pitné vodě, 210 milionů Indů nemá přístup k hygienickým a sanitačním zařízením, které považujeme za standardní (toaleta, umyvadlo). A pětina všech zde zaznamenaných diagnóz onemocnění nějak souvisí se znečištěnou a závadnou vodou.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.