COOLna

Zisk tuzemských bank a spořitelen byl loni rekordní, poprvé v historii překonal psychologickou hranici sto miliard korun. Nyní se ale od části politické reprezentace najednou dozvídáme, že banky na tom ve skutečnosti byly hůře, než být mohly, neboť nemohly a nemohou pokutovat své klienty za předčasné splacení hypotéky. Je třeba se tak prý vrátit ke starým pořádkům, kdy banky takto své klienty trestat mohly.

Je to zvláštní. Když ještě nedávno politici mínili, že banky mají mimořádné zisky, proč najednou soudí, že je jim třeba se ziskovostí pomáhat. Na úkor běžného klienta banky, řadového občana.

Kdo tedy od příštího roku splatí hypotéku v době fixace dříve, než mu určuje řádně sjednaný splátkový kalendář, dočká se pokuty. Pokuta bude činit až dvě procenta z předčasně splacené části celkové výše úvěru.

Banky dnes ví o svých klientech pomalu více než jejich nejbližší. Není problém, aby si u každého klienta spočítaly pravděpodobnost, že hypotéku kdykoli splatí předčasně, třeba i za účelem refinancování. Jenže takové počítání banky něco stojí. Je proto levnější – a lákavější – prolobovat si u státu pokutu za předčasné splacení a ušetřené peníze rozdělit třeba na bonusech managementu.

Banky musejí posoudit rizikovost každého klienta, včetně rizika předčasného splacení dluhu. A podle toho mu úvěr – třeba hypotéku – nacenit. Informací k tomu mají – ze zákona – více než dost.

Pro bankéře je pohodlnější přenést věc na stát, aby tak zůstali v této doméně uchráněni před konkurenčním tlakem. Vždyť co kdyby nějaká konkurenční banka přišla s lepší metodou vyhodnocování rizika klienta?

To by mu pak mohla dát nižší úrok na hypotéce a flexibilnější podmínky! Proč tohle riskovat. Lepší je vtáhnout do věci stát, s jeho aktivní účastí se „kartelově“ dohodnout na plošné pokutě a mít klid.

Jenže právě z konkurenčního boje mezi bankami – i v doméně vyhodnocování rizika klienta – by profitoval řadový občan. Mohl by pak mít hypotéku levněji a flexibilněji, než pokud si banky prosadí pokutování. Proč? Protože konkurenční boj by k tomu banky dotlačil – i když by pak třeba nezbylo tolik na bonusy managementu.

V žádném případě do toho ale banky nemají tahat stát, aby jim garantoval svého druhu výpalné.

Jde i o morální princip. Stát má pokutovat a prosazovat pokutování celospolečensky objektivně škodlivého jednání, jako je překročení rychlostního limitu při jízdě obcí. Stát ale nemá do legislativy zavádět pokutování celospolečensky příkladného, zodpovědného a svědomitého jednání, jako je právě předčasné splacení dluhu.

Lukáš Kovanda, ekonom

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.