COOLna

Lithium, nikl, kobalt, grafit, kovy vzácných zemin a další suroviny se jako kritické označují z dobrého důvodu. Jsou nepostradatelné pro řadu strategicky důležitých oblastí, jako je obrana, výroba elektroniky a digitální technologie. Některé jsou nezbytné pro výrobu baterií, silných magnetů, větrných turbín nebo elektroaut a přechod k obnovitelným zdrojům energie je bez nich nemyslitelný.

Na těžbu, zpracování a vývoz mnohých z těchto materiálů má monopol Čína, která do světa dodává téměř devadesát procent zpracovaných kovů vzácných zemin. Kontroluje 60 procent světové těžby lithia a je také jeho zdaleka největším zpracovatelem. Z šedesáti až osmdesáti procent také ovládá prodej surovin nezbytných pro výrobu baterií.

Nepředvídatelnost Číny podobně jako v případě Ruska spustila celosvětový závod o nalezení nových dodavatelů a diverzifikaci zdrojů. A australská vláda, jež spravuje kontinent se značnými nerostnými ložisky, v tom vidí novou příležitost. Do roku 2030 chce proto podpořit rozvoj těžby tak, aby se z Austrálie v oblasti kritických surovin stal celosvětově důležitý hráč.

K tomu labouristická vláda Anthonyho Albaneseho vyčlenila půl miliardy australských dolarů, v přepočtu 7,3 miliardy korun, kterými chce těžební průmysl podpořit. Další dvě miliardy australských dolarů mají jít na start nových projektů v oblasti těžby kritických nerostných surovin nebo také na výstavbu rafinerie kovů vzácných zemin. „Dominance Číny je pro nás strategickou výzvou,“ uvedla ministryně pro přírodní zdroje Madeleine Kingová, když 20. června představovala novou vládní strategii pro zajištění kritických surovin.

Austrálie je sice největším producentem lithia, třetím největším producentem kobaltu a čtvrtým největším producentem vzácných zemin, přesto ve zpracování těchto kovů značně zaostává. „Potenciál je sice velký, ale stejně tak i výzvy. Naše přírodní zdroje nerostných surovin nám dávají šanci, ale musíme udělat více pro vytvoření nových pracovních míst a využití této jedinečné příležitosti,“ říká k tomu Kingová.

Vzhledem k vysokým nákladům na ekologicky bezpečné zpracování surovin bude podle Kingové rozšíření produkce vyžadovat dlouhodobou státní podporu. Drobné společnosti těžící vzácné zeminy si totiž samy nemohou dovolit vybudovat železnice a další podpůrnou infrastrukturu, jakou provozují obří australské společnosti těžící železnou rudu. To platí zejména pro dvě domácí firmy Lynas Rare Earths a Iluka Resources, které se zabývají těžbou kritických nerostů a vyvíjejí nebo rozšiřují své rafinační procesy.

K Austrálii a jejímu nerostnému bohatství se obracejí také další státy. Americký prezident Joe Biden zvažuje, že Austrálii označí za „domácího dodavatele“. Díky tomu by australské firmy dosáhly na dotace z pětisetmiliardového fondu, který má v rámci amerického zákona o snížení inflace podpořit americké firmy v investicích do domácí výroby čisté energie.

Naproti tomu domorodí obyvatelé Austrálie dlouhodobě protestují proti tomu, aby těžařské firmy ničily jejich životní prostředí a půdu, kterou považují za posvátnou. Před třemi lety například protestovali právě před kanceláří Rio Tinto v západoaustralském Perthu poté, co tato firma odpálila výbušniny v oblasti Juukanské rokle v Pilbaře a zničila tím dva pro Aboridžince důležité starobylé skalní útvary.

Kovy vzácných zemin i přes svůj název nejsou v zemi zase tak vzácné. Jejich zpracování je však složité a vzniká při něm množství toxického materiálu. Pouze v několika málo zemích včetně Austrálie se nacházejí dostatečně velká ložiska, aby se jejich těžba mohla finančně vyplatit.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.