COOLna

Třiadvacetiletá samička krokodýla amerického, obyvatelka zoologické zahrady Parque Reptilandia v Kostarice, bezmála dala přibližně před pěti lety život dceři, ačkoli žila v naprosté izolaci a nemohla zabřeznout.

Když bylo krokodýlici osmnáct, našli její ošetřovatelé v jejím výběhu čtrnáct čerstvě snesených vajec, která tam neměla být. Samička žila v přísném celibátu a s ostatními krokodýly se nestýkala. Ze čtrnácti snesených vajec se sedm zdálo být plodných.

Tým překvapených vědců je následující tři měsíce uměle živil v inkubátoru. Nestalo se však nic.

Vědci pak všechna otevřeli, aby jejich obsah vyhodnotili. A našli důkaz o tom, že krokodýlí samice se umějí rozmnožovat, aniž by se jim do toho pletli samci.

Pomocí softwaru jménem ParthenoGenius odhalili, že snesená krokodýlí vejce skutečně mají pouze matku; otec jim chybí. Když dorazily výsledky z genetické laboratoře, způsobilo to poprask. Nade vši rozumnou pochybnost dal zkoumané krokodýlí dceři vzniknout konkrétní typ partenogeneze (samobřezosti či pannobřezosti), dosud známý pouze u bezobratlých.

Krokodýl americký je tak nejvyšším živočichem, o němž si dnes jsme jisti, že je schopen se alespoň pokusit o tento typ partenogenetického rozmnožování. Starý příběh se tak dotýká tématu vysoce aktuálního.

„Samice několika velkých a složitých zvířat, jako jsou ještěrky a žraloci, se mohou rozmnožovat bez samců,“ psala britská BBC již před devíti lety, kdy se termín partenogeneze začal právě díky ještěrkám a žralokům objevovat i mimo odborné publikace. „Nyní si uvědomujeme, že se to děje ve volné přírodě častěji, než jsme si mysleli.

Mimochodem, právě včely i mravenci organizují své rozmnožování i za účasti partenogeneze, jednoduššího, „levnějšího“ – ač méně dokonalého – způsobu množení. Samcům to dává vždy podřízenou roli.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.