COOLna

Další věcí, které moderní člověk dlouho věřil a většina z nás stále ještě věří, je to, že zítra bude lepší než dnes. Až něco, tak něco. Zkuste se zaposlouchat třeba jenom do mluvy typických rodičů – dětí ještě nenarozených, malých, velkých nebo třeba dávno dospělých: AŽ se to dítě narodí, AŽ se poprvé usměje, AŽ bude konečně spát celou noc, AŽ bude lézt, AŽ bude chodit, AŽ půjde do školky, AŽ půjde do školy, AŽ si najde kluka, AŽ udělá maturitu, AŽ si udělá doktorát, AŽ si najde práci, AŽ si bude sama vydělávat, AŽ ji povýší…

Slůvko „až“ zkrátka milujeme. Jako by se – s tím, jak naše společnost konvertovala od křesťanství ke konzumu – cukr věčného života v ráji našich předků změnil v cukr lepšího zítřka. Změnila se podoba ráje, ovšem AŽ přežilo. Jako děti jsme měli jasno v tom, že život je to, co se děje tady a teď. Jenomže naše okolí nás záhy přesvědčilo o tom, že zítřek je důležitější…

Naše společnost konvertovala od křesťanství ke konzumu – cukr věčného života v ráji našich předků změnil v cukr lepšího zítřka.
Víra v AŽ znamená víru v pokrok. Věříme v to, že musíme jít stále dál, ať už v bohatnutí, prodlužování života, podrobování si přírody nebo dobývání vesmíru. Na život nahlížíme jako na jízdu na kole, na kterém se musí šlapat, aby jelo. K hlavním cílům mytologie pokroku patří eliminace dřiny a maximalizace pohodlí. Kolo má proto nahradit motorka, pak auto, po něm samořiditelné auto a nakonec něco, co samo létá, ideálně rychlostí světla.

Víra v pokrok je především vírou v technologie. Věří se, že stroje, přístroje a další technologické vynálezy jsou tím, co vyřeší všechny naše problémy. Myslíme si, že lidský život se bude donekonečna prodlužovat, že vyřešení každého zdravotního neduhu je pouze otázkou času, a že člověk nakonec porazí i samu smrt. Zastánci této mytologie věří, že přírodu a všechno živé si lze nejenom podmanit, ale “to” i řídit (předpokladem tohoto mýtu je víra v to, že člověk je od přírody a ostatního života oddělený). Klimatická krize, případný nedostatek vody, potravin nebo čehokoli dalšího, co dnes člověk ze Země těží, není důvod ke starostem – technologie jakékoliv rozmary nebo limity přírody hravě zkrotí (viz vize technooptimismu). A pokud by se náhodou zjistilo, že už to není možné (nebo se to “nevyplatí”), přemístíme se (přesněji řečeno ti, kteří přežijí) do kolonií na Marsu či na měsíci, což je i hlavní důvod boomu kosmických programů dnešních miliardářů.

Tomáš Hajzler