Ceny v zemědělské výrobě padají, nejvíc od roku 2010. Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že ceny zemědělských výrobců v květnu ve srovnání s předchozím měsícem klesly o 5,2 procenta a poměřováno se stejným obdobím loňského roku byly nižší o 10,2 procenta.
Nižší ceny, za které zemědělci dodávají své výrobky zpracovatelům nebo obchodům, by se každopádně v dohledné době měly promítnout do cenovek v regálech. Ceny potravin v obchodech by měly jít dolů, ačkoli s přihlédnutím na růst nákladů na pracovní sílu se nedá čekat, že se vrátí na úroveň, kde byly před ruskou invazí na Ukrajinu.
Za tímto vývojem stojí nejen nižší ceny energií, hnojiv, krmných směsí a dalších vstupů, ale také nižší poptávka spotřebitelů a dovozy. Obchody sice dávají přednost domácímu zboží, pokud by však zemědělci a potravináři ve snaze dál zvyšovat zisky drželi ceny příliš dlouho, ztráceli by pozice na trhu.
Můžeme tedy období divoce se zvyšujících cen potravin hodit za hlavu? Vláda by to dělat neměla. Měla by se starat o konkurenci na trhu a klást si otázky, které patrně vrtají hlavou mnoha spotřebitelům: Proč ceny potravin rostly v Česku víc než v západní části Evropy? Proč stoupaly také v době, kdy už globální index vývoje cen dlouho klesal? A mnohou snad agrárníci věrohodně obhájit své zisky, které byly ve svízelných časech nejvyšší za deset let?
Se zemědělskými produkty a potravinami není vše v pořádku. Pravda, antimonopolní úřad při nedávném prověřování vývoje cen u základních potravin nezjistil, že by v řetězci zemědělec, zpracovatel, obchodník situaci na trhu někdo zneužíval.
Vedle toho však úřad upozornil, že v některých oblastech je vytvořen oligopol, tedy situace, kdy trh ovládá jen několik málo silných hráčů. Takový stav je příhodný pro utajená jednání a nepsané dohody, které přispívají k růstu cen a které nemusí být odhaleny.
Nejvyšší kontrolní úřad už v roce 2018 upozorňoval, že zemědělské dotace se často nedostávají k těm, kterým byly původně určeny, tedy k malým a středním podnikům. Sežerou je tlustí kocouři, jakým je třeba Agrofert, a na malíčky zbydou jen drobky.
Ke stejnému závěru dospěl Zdeněk Lukáš, který na Ústavu zemědělské ekonomiky a informací analyzoval dopady agrárních dotací v posledních dvou dekádách. „Prohloubily se příjmové rozdíly mezi malými a velkými zemědělskými podniky, 90 procent finanční podpory dlouhodobě čerpá jen pětina těch největších,“ píše Lukáš.
Data zpracovaná ústavem v roce 2019 ukázala, že rozdíl v podpoře mezi malými a velkými zemědělci dosáhly bezmála dvou tisíc korun na hektar ve prospěch velkých agrárních komplexů. Je tedy zřejmé, proč se počet menších farem mezi roky 2000 a 2021 snížil o 26 procent, na což upozorňuje statistický úřad.
Velcí požírali malé – a je jasné, že k jejich nákupu jim pomohly také peníze z dotací. Výsledkem je koncentrovaná a propojená zemědělská a potravinářská velkovýroba, jinými slovy – slabá konkurence.
Pavel Jégl
COOLna 
Napsat komentář