Chápu tu základní myšlenku, že mít moc utvářet veřejné mínění je v případě politika nebezpečné, protože je na tom veřejném mínění vlastně závislý. Ale opravdu je pro to vlastnický vztah k jakémukoli médiu klíčový?
Nedávají mu tu moc spíš peníze jako takové než vlastnictví média?
Věří snad někdo, že kdyby miliardář-politik (ani jeho svěřenský fond) nějaké médium nevlastnil, ale byl by jeho významným inzerentem – například by v každém vydání platil reklamu na toustový chleba na zadní vnější obálce – odvážilo by se dané médium dlouhodobě „jít proti němu“?
Nebo kdyby nějaké to hypotetické médium vlastnil politikův bohatý bratr, zakázala by vláda vlastnit média bratrům politiků, nebo spíš lidem s bratry-vlastníky médií vstupovat do politiky?
A kdyby to médium vůbec nevlastnil, ale pravidelně mu daroval desítky milionů, vznikl by zase zákon zakazující veřejným funkcionářům podporovat média, aby je pak politici museli podporovat „bokem“ přes někoho jiného a tak, aby o tom nikdo nevěděl?
Není to vlastně takhle – když všichni vědí, čí dané medium je – bezpečnější? Případně, nestačilo by na titulní stranu novin a na každou webovou stránku „z holdingu“ napsat „Babišův tisk“, aby to věděli opravdu všichni a jisté informace mohli brát s rezervou?
A nepřeceňujeme vlastně v dnešní době obecně roli „tradičních“ médií? Není pořádně zaplacený příspěvek na Facebooku nebo pouhá přítomnost na TikToku mnohem „víc“ než vlastnění média?
Pod Úroveň
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář