COOLna

Tým z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (UJEP) propojil několik vědních oborů, aby se zaměřil na venkovské vzdělávání a odhalil jeho potenciál i úskalí.

„Cílem naší práce bylo nalézt, definovat a kategorizovat různé typy základních škol na venkově, které lze považovat za žádané, rodiči preferované. A to jak rodiči místními, tak i třeba rodiči z blízkých měst,“ přibližuje řešitelka projektu Silvie R. Kučerová, která působí na katedře geografie Přírodovědecké fakulty UJEP.

Žádaná škola nemusí na venkově nutně znamenat pedagogicky prestižní, jak tomu bývá ve městech. „Rodiče mohou volit venkovské školy i třeba proto, že nabízí kreativní vzdělávání a učitele, kteří s dětmi jednají slušně, dělají s nimi zajímavé aktivity, nebo třeba jen proto, že je škola dobře zainvestovaná, je dobře dopravně dostupná,“ dodává Kučerová.

Stejně jako neexistuje jediný typ venkova, neexistuje podle Kučerové ani žádný univerzální prototyp vesnické školy. Úspěšná venkovská škola se může nacházet téměř kdekoliv a rozhodně se neomezuje jen na exponované příměstské oblasti. „Může být i v Bohem zapomenutém kraji. Vše je o lidech, jaké se sejde vedení školy a obce, personál a jakou mají vizi. Celý projekt tedy směřoval k určité kategorizaci, řekněme typologii žádaných venkovských škol podle toho, co je důvodem jejich žádanosti,“ vysvětluje.

Výzkumný tým se dále dozvěděl, že lidé v Česku mnohdy upřednostňují před samotnou akademickou úspěšností a prestiží školy spíše takzvaný well-being žáků. Rodičům jde tedy o to, aby se s dětmi zacházelo slušně, nebyly vystaveny neadekvátnímu stresu, aby se podporovala týmovost nad soupeřivostí a podobně.

„Škola může být pro rodiče atraktivní proto, že využívá alternativní vzdělávací postupy, otevřeně a vstřícně s nimi komunikuje, nachází se v prostředí blízkém přírodě a aktivně toho využívá, dokáže uplatňovat individuální přístup k žákům či má nadstandardní moderní vybavení. Do takových kvalitních a zajímavých venkovských škol často dojíždějí i žáci z blízkých měst.“

U dětí z měst se mnohdy podle výzkumníků a výzkumnic dokonce jedná o úprk před městským stresem: „Vstupují tu do popředí faktory tlaku (tzv. push faktory), kdy příchozí žáci v podstatě unikají před svojí spádovou školou, například z důvodu přítomnosti rizikových jevů, šikany, problematických mezilidských vztahů, nevyhovujícího přístupu pedagogů nebo využívání diskutabilních metod práce. Pokud se v okolí nachází nějaká škola s takovými nepříznivými charakteristikami, může se i z běžné venkovské školy stát vyhledávaná alternativa a útočiště,“ popisuje další člen týmu Ladislav Zilcher z Pedagogické fakulty UJEP.

A dodává, že existuje ještě skupina venkovských škol, která nemá mnoho mimospádových studentů, ale je plně využívána místními žáky a rodiči, kteří jsou se svou školou spokojeni. „Například i proto, že naplňuje jejich představu o bezpečném prostředí s osobnějším přístupem a oproti anonymním městským školám klade důraz také na tradici a regionální identitu,“ popisuje.

Projekt je unikátní kombinací teoreticko-metodologických přístupů odlišných disciplín. Za zmínku stojí práce s kvantitativními pedagogickými daty, jako jsou výkazová data z rejstříku ministerstva školství, která doposud nebyla téměř vůbec opatřena prostorovou informací a promítána do map. To vše tým kombinuje s kvalitativními metodami výzkumu v zájmových územích a případových studiích, tedy s rozhovory se starosty a starostkami, řediteli a ředitelkami škol a rodiči. A též s politologickým výzkumem veřejného prostoru.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.