COOLna

Svědectví potvrzují teorii ostravského primátora Tomáše Macury (ANO), že kolem domovů pro seniory panuje korupční prostředí, vyvolané obrovskou poptávkou násobně převyšující nabídku.

Ačkoliv i lidé, kteří nabídnou, případně předají úplatek, se sami dopouštějí trestného činu, mají jejich svědectví nemalou váhu. Jak vysvětluje Filip Ščerba, expert na trestní právo z olomoucké univerzity, u soudu by mohla uspět: „Když přijde svědek, který i sám sebe udává, že dal úplatek, je obecně důvod to považovat za naprosto věrohodnou výpověď.“

Ostrava(2019)

Na oddělení nefungoval pitný režim. Klienti prý dostávali jen tři hrnky čaje za den. „Snažila jsem se to změnit a chystat klientům termosky s čajem. Šárka řekla, že tam nebudu zavádět nové manýry. Ona se prý nebude sr.. s umýváním termosky,“ řekla před soudem Lhoťanová.

Bývalá ošetřovatelka také popsala, jak obžalované podávaly klientům stravu. „Šárka jim rvala lžíce do pusy s průpovídkami: ,Otevři hubu…‘ To by nesnědl ani zdravý,“ řekla.

Špatně se ke klientům podle svědectví chovala i Monika H. „Odebírala jim nesnědené jídlo. Byla jsem svědkem, jak pomáhala se stravou paní V. Dala jí to na stoleček, který nebyl v blízkosti klientky. Paní na něj nemohla dosáhnout. Vzala jídlo, šla naproti do sanitárního pokoje a vyhodila jídlo do koše, kam se dávaly pleny. Ta paní se vůbec nenajedla,“ doplnila Lhoťanová.

Vypověděla také, že Šárka Š. klientce v jídelně odebrala část vydaného jídla se slovy, že je dost tlustá a taková porce jí stačí. Jindy prý pečovatelky daly ženě chleba na stůl bez talíře.

Lhoťanová řekla, že se klientky dvou pečovatelek bály. „Měly je pojmenované. Šárce říkaly gestapačka, Monice ta potetovaná, plešatá,“ vypověděla.

Vypovídala také o otřesných poměrech při výměně inkontinenčních pomůcek. „Při hygienách nechávaly otevřené dveře. Odhalily člověka a viděla jste mu úplně všude. K člověku máte mít cit. Manipulujete s ním v situaci, kdy mu to není příjemné. Nadávali jim, že se klientka posr…, že je pra… Máte třeba průjem a ošetřovatelka vám nadává, že jste hovado. To je strašně ponižující,“ řekla.

„Šárka ke mně přišla, řekla mi, že nemá čas a zase odešla. Tak jsem na ni zvonila znovu. Ona mě rafla pod krkem, začala se mnou škubat, že jsem měla všude modřiny.“

Seniorka popsala, jak jedna z pečovatelek zkoumala, kdo znečistil záchod: „Ukažte mi kalhotky, přikazovala mi, já se podívám na kalhotky. Stáhla mi ty kalhotky! A já tam tak zůstala stát uprostřed chodby.“ (necitlivý přístup při „poskytování péče“)

Vulgární oslovování seniorů: „Fuj, ty prase, ty zase smrdíš!“

Pečovatelky se nechovaly eticky. Běžně křičely: Uhni. Posuň se. Zase ses posr… Mluvily s klienty jako v kravíně.

„Sestra mi stáhla kalhotky na chodbě plné lidí.“

Lenka J. nastoupila do Slunečnice na začátku září roku 2018 jako takzvaná žurnální sestra. „Procházeli jsme po patrech domova a sloužili nepřetržitý provoz,“ řekla policistům. Na oddělení, kde mělo docházet k týrání, mívala noční služby. „Bylo běžné, že kolem sedmé večer klienti neměli žádný čaj. Pečovatelka jim řekla, že nic nedostanou, aby se v noci nepočůrali, protože by měli práci navíc s přebalováním,“ popsala.

Jedna z obžalovaných nechala klientku L. K. dlouhou dobu na záchodě. „Podávaly se snídaně. Asi na ni zapomněla. Našla jsem klientku na WC promrzlou, nahou, neumytou a pomočenou,“ řekla Lhoťanová.

O jiné klientce sdělila při svědčení:„Nadávaly jí, že je úplně blbá. Jednou měla rtěnku a říkaly jí, že vypadá jak šašek.“

„Když měla službu ta děvčata, zubní náhrady klientům běžně nedávala. Paní dostala jídlo, ale náhradní zuby ne. Klientka zuby potřebovala, aby mohla stravu sníst. Monika se často vymluvila, že jí protézu dát zapomněla,“ také popsala.

Podle státní zástupkyně Navrátilové je dokazování týrání seniorů složité. „Týrání bývá závažné, ale osoby o tom nedokážou mluvit. Často trpí problémy s pamětí. Informace můžou být útržkovité, ale členové personálu o tom mohou mít zprávy,“ popsala.

Pocit vrchní sestry, že si někteří senioři drsné zacházení zaslouží: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“

Dcera jedné z klientek také uvedla, že se stav matky v domově rychle zhoršoval. Po stížnosti prý pečovatelky už ani nereagovaly na její zvonek v pokoji. „Bylo to horší a horší. Plakala a říkala: ‚Pomoz mi. Já už tady nechci být.‘ Ke konci to byla zlomená nemohoucí žena. Zesnula v nemocnici. Tam mi řekli, že měla být přivezena o 24 hodin dřív,“ popsala u výslechu.

„Je to systémová chyba. Narazili jste na bílé místo v zákoně,“ zhodnotila situaci veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová v roce 2019.

Svědectví Gabriely Lhoťanové o tom, co se děje za zdmi ostravského domova pro seniory, vyústilo v investigativní sérii. Útočí na ni, že nemlčela o šikaně seniorů. Například ošetřovatelce píší:„Chcípni.“ Po odchodu ze Slunečnice Lhoťanová odešla do jiného domova v Hlučíně. „Chodily tam na mě anonymy, že jsem svině, že jsem bonzačka,“ vypověděla před soudem.

Nápravu slibovalo i vedení města Ostravy. Po čase však případ uzavřelo s tím, že se nic závadného – až na dva týdny expirovanou dezinfekci na úklid podlahy – v domově nenašlo. Policie přitom před pár měsíci zahájila trestní stíhání dvou pečovatelek pro podezření z trestného činu týrání svěřené osoby.

Zlín (2023):

„Na jeho pokoji byl nepořádek. Všechno umaštěné, špinavé. Sami jsme tam museli uklízet. Přebalovali jsme ho, převlíkali, polohovali a omývali, protože oni to vůbec nedělali,“ vzpomíná na pobyt dědy v soukromém domově pro seniory Hvězda v centru Zlína jeho devětadvacetiletá vnučka Nikola.

Umístili ho tam v květnu minulého roku a doufali, že když tam pracuje jejich známý, bude o něj dobře postaráno. Jenže ten kvůli „husté“ atmosféře záhy odešel a s péčí o dědu to prý šlo definitivně „do kytek“.

„Měli nařízené ho několikrát denně mazat, protože měl ekzém, ale to nedělali, takže se mu kožní problémy horšily. Přestali s ním rehabilitovat, protože rehabilitační sestra byla prý dva měsíce nemocná, a pak s ním z nějakého důvodu nechtěla cvičit,“ popisuje Nikola.

V polovině října měl děda úraz. Když šel kolem půl čtvrté odpoledne na toaletu, upadl. Spolubydlící zavolal sestry, ale ty ho jen uložily zpět do postele.

„Pán z pokoje nám volal kolem půl deváté večer, že děda spadl, je z toho špatný a chtěl by nás vidět. Ihned jsme tam přijeli, děda byl nenapolohovaný a špinavý. Když jsem ho začala převlíkat, zjistila jsem, že má na ruce neošetřené krvavé podlitiny a hrudník měl úplně horký,“ vypráví Nikola. Od spolubydlícího si půjčila teploměr, naměřila mu teplotu 39 stupňů a zburcovala sestru.

„Řekla, že se měnily směny, takže o tom nevěděla. Druhý den si děda stěžoval, že ho bolí noha. Když jsem mu vysvlékla ponožku, měl zlomený palec. O tom taky nevěděli,“ zlobí se Nikola. Od vrchní sestry si vyžádala list, kam se píší záznamy o pacientech, ale o zraněné ruce, horečce a zlomeném palci ani řádka. „Po tom pádu ho vůbec nezkontrolovali,“ je si jistá Nikola.

Krátce poté dostal děda covid, následně i jeho spolubydlící a rodina ho viděla až po dvou týdnech.

„Byl z něj regulérní ležák, kterého bylo nutné krmit.“ A zase se prý o něj ve Hvězdě nestarali. „Teta tam došla třeba ve dvě odpoledne a na jeho stole leželo netknuté jídlo. Studené. Oni na něj zapomněli. Nebo se vrátili až za hodinu a krmili ho tím studeným jídlem,“ popisuje Nikola.

Dědeček si stěžoval na bolest na hýždích a když ho otočili, objevili začínající proleženiny. V záznamech opět ani řádka. Stále prý „šlapali“ po sestrách, sanitářích, ale bez velkého úspěchu, protože tam podle nich panoval konstantní podstav. „Pravidelně jsem tam vídala jen vrchní sestru, jednu denní sestru a dva sanitáře. To bylo vše. Na celý ten velký barák,“ uvádí Nikola.

Dědeček se horeček nezbavil, a když se pár dní před Vánoci neprobral, sanitka ho odvezla do nemocnice. „Doktoři říkali, že je v žalostném stavu. Že měl v těle rozjetý obrovský zánět. Počátkem ledna zemřel a já jsem ráda, že mu alespoň lékaři v nemocnici zajistili na finále perfektní péči a klidný, důstojný odchod,“ říká vnučka.

„To jsme nafotily dnes před obědem. Neuklizené nádobí, politý stůl, zbytky starého kafe, prázdná láhev, nikde žádná jiná. Žádali jsme a až po hodině a něco donesli babičce čaj,“ popsala Karolína s Martou ve středu odpoledne. Jejich čtyřiadevadesátiletá babička je ve Hvězdě od poloviny února.

„Tam z ní udělali ležáka. Strčili ji do postele, dali jí tam zábradlí, aby nemohla dolů a člověk v tomto věku to pak už nerozchodí,“ popisuje Marta.

„Koš nevynesli třeba dva týdny, což víme přesně, protože jsme do něj dávali obaly od ovoce nebo víčko od jogurtu,“ zmiňuje.

Mnohem horší bylo, když si začali všímat netknutých hygienických pomůcek. „V koupelně má babička mýdlo, kartáček na zuby a dva týdny zůstaly ve stejné poloze. Z toho jsme vydedukovaly, že jí hygienu vůbec nedělají,“ dodává Karolína.
A další věc: jídlo.
„To mě hned trklo do očí. Aby starý ležící člověk, který je sám na pokoji, dostal suchý chleba a na tom plátek slaniny, to mě jako zdravotníka vyděsilo. Vždyť se může udusit. Kdykoliv jsem tam byla, měla na stolku jen veku nebo suchý chleba. Babička si stěžuje, že jí to nechutná a že je to tvrdé a blbě se jí to jí, ale nic,“ popisuje Karolína a posílá fotografii večeře z 21. května s popiskem: Půlka chleba šmírnutá máslem. Plátek toho nejlevnějšího salámu už babička snědla. A tak to je téměř při každé večeři.

„V jídelníčku mají ovoce, zeleninu, ale to babička nedostává,“ tvrdí příbuzní.

„Chodíme tam každý druhý den a nosíme jogurty, tvaroh, šunku nebo jablka a banány a to během chvíle zhltá, protože říká, že má hlad. Když jí v lednici necháme třeba čokoládu, ořechy, bonboniéru, které má ráda, druhý den to tam není. Někdo to odnese. Stejně tak zmizí velké balení kávy,“ tvrdí. Vůbec tam prý nedbají na pitný režim.

„V jídelníčku mají ovoce, zeleninu nebo že si mohou vybrat ochucené limonády, ale to vůbec. Dostanou hořký čaj, který když navíc přijdeme o půl páté, tak už tam není ani ta blbá termoska,“ povídají Karolína s Martou.
„Nikdy jsem nezažila, že by vzal někdo babičku na vozíček a jel s ní třeba ven. Je celé měsíce zavřená v místnosti a maximálně má puštěnou televizi. Rehabilitace nula. Tady jsou ti lidé zavření a hotovo. Čekají na smrt,“ míní obě.

Ředitelka de facto všechny výtky popřela.
„Já těm výpovědím nevěřím. Na každou stížnost je reagováno. To jsou lživé pomluvy. Norma na plenky jsou 4–6 kusů na den, normálně přebalujeme a podstav tu není. Každý pád je zaznamenaný do listu klienta, tzv. liftu, každá proleženina je focená, jídla dostávají dost,“ oponuje ředitelka Kalivodová. Za minulý rok měli prý jen dvě stížnosti.

„Jednou to bylo tvrdé maso na oběd a jednou jsme ztratili tepláky, což jsme rodině doplatili,“ vyjmenovává. Naopak prý dostává desítky pochvalných a děkovných dopisů z řad klientů i jejich příbuzných.
„Máme u nás maminku mistra z Nagana, dva zahraniční klienty, máme smlouvu se všemi zdravotními pojišťovnami. Dostala jsem dvakrát pět hvězd od prezidenta Asociace poskytovatele sociálních služeb, máme mnoho mezinárodních ocenění a platinové desky. Myslíte si, že kdyby u nás byla tak špatná péče, tak máme 81 lidí na pořadníku?“ táže se Miroslava Kalivodová.

Na facebookovou stránku Co mě štve ve Zlíně vložil anonymní účastník vcelku banální dotaz: Má, prosím, někdo aktuální osobní zkušenosti s domovem Hvězda? Přišlo bezmála sedmdesát komentářů. A v naprosté většiny byly zdrcující.

„Já jsem tam musela uklízet. Byla tam taková špína. Nosila jsem si tam smeták i hadr. Personálu nevadilo, že si furt stěžuju, proč není přebalená nebo proč tu je takový bordel. Odpovídali: Paní Nováková, není čas, není čas.“
Ošetřovatelky prý nadávaly na vedení, že nedostávají plat nebo se zpožděním, a proto se tam často měnil personál.

„Když tam byla nějaká ošetřovatelka fajn, tak byla za týden pryč. V jednu dobu tam měla jedna ošetřovatelka na starosti čtyři patra,“ popisuje Michaela Nováková.
„Babičce přestaly fungovat svěrače, takže byla furt potentovaná, a to se personálu už vůbec nechtělo dělat. Měla nárok na dvě plenky denně. Někdy mi řekli, že ani ty nemají, tak jsem si nosila svoje a babičku jsem přebalovala,“ popisuje.

Konfrontována byla i s poměrně bizarní situací.
„Já tam přijedu a její ošetřovatelka má na sobě babiččinu mikinu. Tu poznám, babička bydlela v Německu a měla věci odtud koupené, tak se borky ptám, co to jako má na sobě. Ona prý že mikinu. Říkám a ta je vaše? Odpověděla, že byla prý dole v šatně, což byla blbost, protože babinka dole vůbec nebyla,“ vypráví paní Nováková.

Při jedné z návštěv pak našla babičku ležet na zemi. „Spadla v koupelně. Ta bílá zeď za ní byla celá od krve, jak se plazila k té posteli. Myslíte, že tam někdo tu hodinu, dvě nebo možná tři za ní byl? Ne,“ tvrdí paní Nováková. Mnohokrát je pak prý upozorňovala, aby aspoň ty skvrny přemalovali. Dva týdny tam byly. „Jako bych je viděla i teď. Tu vzpomínku nikdy nevymažu z paměti,“ říká paní Nováková.

„Vydržela jsem tam necelého půl roku. Katastrofální. Úplně všechno špatně,“ vypráví žena, která v roce 2018 ve Hvězdě pracovala jako pečovatelka. „Čím mám začít? Hygienou? Okrádáním? Chováním ke klientům? Jídlem? Je toho hodně,“ rozhazuje rukama.
„Hygiena? K těm, kteří ještě mají rozum, se chovají dobře, k těm si nemůžou nic dovolit, ale ležící šudlili,“ konstatuje. A uvádí příklady toho, jak to za ní fungovalo a proč se po pár měsících rozhodla z Hvězdy odejít.

„Třeba mytí. Oni tou jednou vodou umyly třeba tři ženské. Když to řeknu – s prominutím – ten zadek by se měl utřít třeba třemi, čtyřmi hubkami, ony ho utřely jen jednou. To samé sprej, pěna, kterou ošetřují kůži. Na tom se hrozně šetřilo,“ uvádí. Sprchování probíhalo jednou týdně, ale senioři by měli být minimálně dvakrát omýváni speciálními hadříky.

„Oni jim jen otřeli pusu a ruce. Nic jiného. Jen je pošudlali, nepřevlékli, nic,“ popisuje bývalá ošetřovatelka. Klienty nechávali ve stejném oblečení. „Až potom, co měla dojít nějaká rodina, tak se to rychle převlékalo. Když jsem tam byla zezačátku, říkám: už je to špinavé. Když to ale řeknu blbě, byla tam posraná plachta, já bych to v tom ale určitě neležela. Ošetřovatelky že ne, že to je ještě dobré. Hrozné prostě.“

„Noční se udělala tak, že byla večeře, noční hygiena a pak by se mělo co tři hodiny přebalovat. To se ale nedělalo. V jedenáct se chodilo spát. Normálně se daly peřiny na zem a spalo se. Natahoval se budík na jednu a na čtvrtou ráno a akorát se chodilo po pokojích s baterkami, jestli klienti spí a jestli jsou živí,“ popisuje. Ten, kdo během noci zvonil, prý dostal prášky na spaní.

Bývalá zaměstnankyně kritizuje i režim stravování. „Aby si ulehčili práci, ležákům dávali jen kakao s rohlíkem. Žádný na kostičky nakrájený chleba se šunkou nebo sýrem. Ani ovoce nebo zelenina, kdo by se s tím páral. V neděli byl třeba zákusek, ale oni jim ho nedali, protože se nebudou otravovat tím, že by je nakrmili,“ sype ze sebe bývalá zaměstnankyně. Co přinesla rodina, se často vyhazovalo.

Také zmiňuje zanedbávání pitného režimu. „Oni si vymýšleli. Do karty psali tolik, aby to vyšlo. Zapisování se falšovalo, to tam dělala skoro každá,“ dodává bývalá zaměstnankyně.

„Zejména těm s alzheimerem nadávali, protože klienti žili ve svém světě. Když někam šli, řvali na ně, ať zalezou do svých pokojů,“ zmiňuje své osobní zkušenosti.

Bohužel, vždy se objeví jen nějaká špička ledovce a myslím, že kdyby probíhaly nějaké pravidelné kontroly, bylo by to mnohem horší. Je mi jasné, že péče o seniory je těžká a náročná. A proto by ji měl vykonávat pouze ten, kdo má nějaké sociální cítění a mnoho trpělivosti.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) přiznává, že systém kontrol péče o seniory dlouhodobě selhává.
„Když to srovnám se svým působením na Ministerstvu zemědělství, troufnu si říct, že systém kontroly kvality potravin nebo péče o zvířata je propracovanější,“ říká s narážkou na své někdejší působiště.

Pravdou je, že v současné době neumíme zabezpečit pravidelné kontroly tak, aby proběhly alespoň jednou za pět let. Problémy jsou i v samotném systému kontrol, který je více formální, než aby se zaměřoval přímo na kvalitu péče poskytované klientům.
Je tu velký prostor ke zlepšení i v oblasti prevence, edukace, vzdělávání poskytovatelů sociálních služeb nebo ve výši sankcí.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.