COOLna

Záleží na tom, jak moc důsledně počítat budeme, ale křivolaká pobřeží vykreslují délkou svých linií na mapě světa něco mezi 1,16 až 1,63 miliony kilometrů. Dalším encyklopedickým faktem pak je, že nejdelší linií pobřeží disponuje sestupně Kanada, Norsko, Indonésie a Grónsko. Z těchto obecných a popisně souhrnných informací už ale nevyčteme, v jakém stavu ona pobřeží jsou, a jak dalece plní svou ekologickou roli. A právě na to se zaměřila první studie svého druhu, uveřejněná v žurnálu Conservation Biology.

„Většina dosavadních hodnocení situace pobřežních regionů se striktně věnovalo buď jen na část pozemskou, nebo vodní,“ vysvětluje docentka Brooke Williamsová, hlavní autorka studie, průvodní motiv. Pobřeží, z definice místo dotyku pevniny s oceánem, je podle ní neprávem opomíjenou přechodovou environmentální zónou. Vědce i politiky totiž v zásadě zajímá víc dění na souši nebo na moři, ale ona různě tenká linie už není tak akcentovaným tématem. Přitom je z hlediska biodiverzity nebo blahobytu miliard lidí klíčová. Na pobřežích se soustředí větší část zasídlení lidské populace, okolo 74 %, zrovna tak jako průmysl nebo důležitá komerční centra, přírodní zdroje. Stav tohoto úzkého rozhraní je tedy zásadní pro to, co se odehrává mnohem dál a hlouběji oběma směry.

Řešeny jsou obvykle jen jednotlivé části – korálové útesy, přílivové oblasti, mangrovy, chaluhové lesy, ústí řek, slané mokřady. Práce týmu australských vědců je první takovou studií za dlouhá léta, která řeší celek. A ve své podstatě úplně první, která v sobě propojuje „pozemskou“ lidskou stopu s kumulativními dopady antropogenních vlivů na vodní prostředí. Nicméně poselství, které závěry této studie přináší, nejsou ani trochu pozitivní. „Lidstvo vyvíjí enormní tlak na dobrou polovinu pobřežních regionů, a to včetně rozsáhlých ploch chráněných území,“ říká Williamsová. „Výsledky jsou alarmující.“

Přesněji, v relativně dobrém stavu se nachází jen 15,5 % pobřežních linií. Vesměs ty, které lemují Kanadu, Rusko a Grónsko. Tady jsou patrné antropogenní vlivy nižší. Poměrně velké úseky nenarušeného pobřeží lze najít i v Austrálii, Indonésii, Chile, Brazílii a podél Spojených států. Naopak 47,9 % délky pobřeží je lidskou činností velmi silně negativně ovlivněno. Z výčtu zemí pobřežím disponujících je patrné, že 84,1 % států má více než 50 % rozlohy svého pobřeží silně degradováno antropogenními vlivy. A negativního působení lidské činnosti nejsou ušetřena ani pobřeží území, jež by měla být chráněna. Hned 43,3 % „chráněných“ ploch na mořském pobřeží je vystaveno velmi silnému náporu a postupující degradaci. Co přesně tato degradace zahrnuje?

Ve vodním prostředí například rybolov různé intenzity, světelné a chemické znečištění, lodní přepravu, vlivy cestovního ruchu. Na souši je pak problémem především intenzivní zástavba dostupného prostředí, budování energetické a transportní infrastruktury, eutrofizace půdy a splach živin a nečistot do oceánu. Přitom ne všechny pobřežní linie jsou k negativním vlivům stejně náchylné. Z analýz satelitních snímků je patrné, že tristní situace je zpravidla tam, kde na oceán pobřežím navazuje savana nebo kde za linií pobřeží následují korálové útesy a porosty mořských travin.

„Většina takových úseků pobřeží už dosáhla takové míry degradace, narušení, že už neexistuje šance na jejich návrat,“ říká Williamsová. „Jedná se o tak komplexní a provázané ekosystémy, že je prostě nedokážeme obnovit.“

Může se zdát, že problémy degradovaného pobřeží jsou menší, protože vyčíslení plochy narušeného prostředí je násobně menší než třeba plocha kácených deštných pralesů. Nicméně právě na této dotykové zóně mezi souší a vodním prostředím dochází k zásadním dějům. Pobřeží je migrační zónou pro živočichy, dochází tu k páření a hnízdění. Mangrovové porosty tu směňují živiny s mořem, rozhoduje se tu o síle vlnobití, o znečištění oceánů vnosem odpadků z řek. Pobřeží jsou skutečnou frontovou linií, kde se rozhoduje o výsledku bitev o zachování diverzity a klimatických změnách.

Australští badatelé v závěru své studie doplňují výčet managementových doporučení, zahrnujících nejrůznější geopolitické a socioekonomické hybatele v jednotlivých regionech, návrhy na důslednější ochranu fragmentů nezdevastovaného pobřeží, obnovu částečně degradovaných úseků. Jednotlivé přístupy ochrany a obnovy se pochopitelně budou místně podle podmínek lišit. Společné jim je ale to, že je třeba nejprve rozpoznat důležitost nenarušeného pobřeží a zabránit postupující devastaci.

„Můžeme myslím bezpečně říct, že nedotčené nebo nenarušené linie pobřeží jsou nyní velmi velkou vzácností,“ říká Williamsová. „A pokud nezačne být naléhavě jejich stav řešen, budou důsledky pokračující degradace pro biodiverzitu i lidskou společnost mnohem závažnější.“