Od roku 2008 do předloňska pustily centrální banky v součinnosti s politiky do světa 25 bilionů dolarů. Důvody byly noblesní. Jednou bylo třeba ucpat díru, kterou lidé do světových financí nadělali přílišným nemovitostním optimismem. Podruhé bylo nutné zachránit euro; potřetí bylo imperativem vypodložit světové ekonomiky, které během koronavirové pandemie fungovaly na půl nebo čtvrt plynu.
A skutečně, Západ si mohl pogratulovat: finanční krizi se povedlo zažehnat bez krveprolití, euro drží a škody způsobené covidovými lockdowny se dnes jeví jako zvládnutelné. Bez ohledu na to, jak rozumného využití se nově „natištěné“ peníze dočkaly, není snad kontroverzní říci, že bez nich by se svět bránil ranám osudu podstatně obtížněji. Gratulace jsou namístě – a s nimi připomenutí, že každé vítězství něco stojí.
Ony levné peníze si našly cestu leckam, od akcií a nemovitostí až po investice. V roce 2011 nasály mladé americké inovativní firmy 45,4 miliardy dolarů rizikového kapitálu; o deset let později to bylo 332,8 miliardy, jak plyne z publikace Global Innovation Index. Stovky čerstvých miliard zařídily mnohé, ale jako vítězství to úplně jednoznačně nevypadá.
Daniel Deyl
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář