COOLna

„Co se mi ale vůbec nelíbí, je, že náklady balíčku hodně ponesou občané, daňoví poplatníci. A naproti tomu tam, kam by se skutečně mělo sáhnout a udělat radikální řez, se nic moc nechystá, anebo jen málo. Moloch státu se dál živí na občanech i podnikatelích,“ konstatuje Bříza.

Vládní kabinet kritizuje nejen za příliš pozdní zastropování cen energií či zrušení EET, ale také za loňské zvýšení platů státních zaměstnanců o deset procent. „Tím vláda naprosto odstartovala tlak na mzdy a podepsala se na inflaci. Pak se tu může guvernér centrální banky Aleš Michl zbláznit.“

Jako recept na snížení státního dluhu vidí radikální řezy do provozu státu. „Zkrátka musíte velet. Nikoliv diskutovat. Postupovat jako v době krize. Krizové řízení, na něž musejí být ti, kdo stojí v čele státu, připravení. Nelze tam přijít v nedbalkách, a když něco přijde, teprve vymýšlet řešení,“ dodává.

Takové množství úředníků a tolik chybějící erudice! Podívejte se, jak vázne digitalizace. Mám čerstvý příklad z jednoho města. Tamější úřad má softwarové řešení pro ohlašování celozávodní dovolené. To je fajn. Ale pak mi úřednice řekne, že to musí dávat ještě v excelovské tabulce… Naprosto souhlasím s exministrem financí Miroslavem Kalouskem, že se do provozu státu musí říznout. Chirurgicky, radikálně, nikoliv pozvolna. Ať si opozice říká, co chce.
Jak by se dle vás měl takový radikální řez udělat?
Musíte velet a být erudovaná osobnost. Prostě říct: počet státních úředníků se sníží o tolik a tolik procent. A nařídíte to konkrétním lidem. Pochopitelně ale nechci tvrdit, že všichni úředníci jsou neschopní nebo že nepracují. Tak to není. Ale protlačit digitalizaci, která je hlavním článkem řešení, je evidentně problém.

A to jsou součástí vládní koalice Piráti, kteří k ní mají nejblíže. Navíc jejich šéf, ministr pro místní rozvoj a vicepremiér Ivan Bartoš, je ajťák s doktorátem! Místo toho v době, kdy nám teče voda do lodi, začneme vymýšlet blbosti, jako je zrušení rodných čísel (rozhovor se uskutečnil tři dny předtím, než Bartoš navrhl utlumování rodných čísel odsunout). Věc, která stojí spoustu peněz a času. Co si pak má člověk myslet? Přiznám se, že jsem Pirátům v oblasti digitalizace věřil víc.

Zkrátka musíte velet. Nikoliv diskutovat. Postupovat jako v době krize. Krizové řízení, na něž musejí být ti, kdo stojí v čele státu, připravení. Nelze tam přijít v nedbalkách, a když něco přijde, teprve vymýšlet řešení. Ve vládě musejí sedět ministři, kteří svůj resort globálně znají už předtím, než do té funkce jdou. Například mít jasný názor na to, zda máme v porovnání s ostatními státy dost, anebo málo policistů, kolik z nich chodí po ulicích, kdo jen sedí v kanceláři.

Vládě mám velmi za zlé, že ceny energií zastropovala o čtyři měsíce později (pro domácnosti a malé firmy od listopadu 2022, pro velké firmy od ledna 2023 – pozn. red.), než měla. Tohle kdekdo zneužil zejména u nezbytných výrobků na trhu. Kdekdo z těch, kdo neměli zastropovány energie, vytáhl jejich ceny ve svých nákladech k extrémním spotovým cenám. A kdyby stát tehdy býval dal cenové stropy o 40 procent níž než spoty a risknul to, nebyly by dnes ceny tak vysoko. Copak dnes někdo sníží cenu energií ve svých nákladových kalkulacích a půjde s cenou dolů? Nikdo!

Další, co kabinetu vyčítám, je, že loni v září přidal úředníkům deset procent. Náš holding má v Česku na tři desítky společností. Hned druhý den, co to vláda oznámila, mi snad z dvaceti z nich volali ředitelé a prý: stojí nám tu odboráři a chtějí přidat, těch dohodnutých šest procent jim nestačí, odvolávají se na veřejnou správu. Tím vláda naprosto odstartovala tlak na mzdy a podepsala se na inflaci. Pak se tu může guvernér centrální banky (Aleš) Michl zbláznit. ČNB nehájím, ale to byla rána pod pás! A pak tu máme diskuse, co udělá s trhem sedmiprocentní reposazba, jak omezuje úvěry a investice, žene firmy do eura a podobně…

Vláda prostě měla vůči požadavkům na růst mezd říci „ne“.

Proto říkám, že Kalousek – ať je, jaký je – měl s tou nutností razantních řezů pravdu. Včetně toho, že by ti uvolnění lidé pak mohli jít do soukromé sféry, kde je zaměstnanců pořád nedostatek. Bylo by žádoucí podívat se také na samosprávy. Máme zbytečně moc samosprávných obcí. I tady by to chtělo přístup jak se říká zgruntu.

Co se týče ČEZ – nejsem závistivý, ale jestli někdo vydělá ročně 35 milionů korun v době extrémního růstu cen energií… (jde o výdělek šéfa polostátní firmy Daniela Beneše ). Chápu, že to u lidí budí emoce. Bere-li někdo 20, 25 tisíc hrubého a k tomu platí za elektřinu podstatně víc než dřív, tak jak mu musí být, když toto vidí?

Vláda však sestává z koalice pěti stran, jejichž programy se ne zcela shodují. Mnoho času tak spolkne vyjednávání a spousta rozhodnutí je výsledkem kompromisu.
Koalice se nemůže rozpadnout. Už jste viděla, že by si kapři vypustili rybník? A jsme národ švejků, který je chytřejší, než dává najevo, a vždy si se vším nějak poradí. Zesměšní něco, zparoduje, ale nakonec vše nějak vyřeší. A zároveň jsme chytří Honzové, kteří stále proti něčemu nebo někomu bojují. Výsledkem je, že jsou věci nedomyšlené, nedodělané. Jako ten konsolidační balíček. Ale jede se dál.

Myslíte, že se skutečně roztočila mzdově-inflační spirála?
Když jsem začínal v Číně, byly tam platy v přepočtu na čtyřech tisících korun. Pak se tam u nás ve firmě začalo bojovat za zvýšení o tisíc korun. Tomu jsem se skoro zasmál, vzal jsem telefon a to zvýšení o tisícovku jim ihned dal. Ty peníze byly skoro zanedbatelné. Teď je Čína samozřejmě někde jinde. Ale podobně jako pro mě tenkrát v Číně je to dnes pro západní firmy u nás.

Západní firmy mají ještě stále legraci z toho, jak lehce si mohou dovolit přidávat. I v těch fabrikách, které jsou montovnami. V uvozovkách montovnami. To slovo strašně nerad slyším. Copak jsme třeba v Poličce, kde vyrábíme špičkové nástrojařské věci pro automobilový průmysl, montovna? Montovnou, že bychom někde montovali do něčeho hadičky, prostě nejsme. Ale ve mzdách tady obecně pro západní firmy montovnou jsme.

Proč jsou i špičkoví odborníci v Česku špatně placení?
Nemáme silné značky, sofistikované finální produkty, které zaručují vyšší přidanou hodnotu, ochranné známky.

Proč nemáme finální produkty a ochranné známky?
Rozbily se tady tehdejší výrobní uskupení, kombináty. Nelogicky a k radosti konkurence. Například v Koh-i-nooru, než jsem tam přišel, se oddělila výroba prkének, z nichž se dělaly tužky. Stejně tak se vyčlenila výroba fixů. A vybudovat si novou známku, to stojí hodně úsilí a peněz. Jeden příklad. Do výroby vodových barev, které znáte v podobě puků, používáme jako pojidlo dextrin, který se vyrábí z brambor.

Vždy jsme jej brali z Polné u Havlíčkova Brodu. Ale nedávno u nás na poradě slyším, že jej bereme ze Švédska. Ptám se, proč, když jsme ho vždy brali od nás? A slyším, že nesplňuje normy EU. Takže nikomu nevadí, že jíte české brambory, ale do vodovek škrob z českých brambor nesmí, protože by se někdo mohl otrávit. Nesmyslnými normami, nařízeními a nevím, jak to všechno pojmenovat, jsme tady úplně zavaleni. Je to proti zdravému rozumu.

Vlastislav Bříza, zakladatel a šéf holdingu Koh-i-noor

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.