Bojová umění nindžucu začali vlastně v Japonsku pěstovat utečenci z Číny, kteří se skrývali na hoře Iga. Podle těch horských útočišť se jim říkalo jamabuši – horští mniši.
Místním horkým pramenům se říká onseny, jež se tradičně používají pro veřejné koupele. Japonsko je vulkanicky aktivní a stovky místních termálních pramenů nabízejí oblíbené horké koupele. Historicky důležitá je hora Fudžisan u pobřeží ostrova Honšú (nejvyšší hora Japonska je 3 776 metrů vysoká aktivní sopka, za jasného počasí je viditelná i z Tokia). Já osobně se však dosud držím pověry, podle níž se cizinec, který na ni v létě vyleze, už do Japonska nevrátí. Takže tam jsem pro jistotu zatím nebyl.
A ohledně nindžů nemůžu vynechat oblast Togakure v prefektuře Nagano, kde měli nindžové hlavní základnu a kde je také jeden japonský císař údajně vyhladil – tam se natáčel i film o posledním nindžovi. Podle legendy měl ovšem velitel nindžů dvě tváře a jako vůdce jiné skupiny ten útok přežil.
Byl to film Příběh nindži (Šino bi no mono, 1962) o bojovnících z Togakure. Natáčel se, ještě když žil učitel mého učitele – to byl ten poslední žijící nindža, který ještě zažil válku. Na snímku s ním spolupracoval tým, jenž v Japonsku později natáčel i bondovku Žiješ jenom dvakrát s Seanem Connerym jako agentem 007.
učitel bojových umění Luboš Pokorný
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář