COOLna

Vyostřené konflikty, dvojí život matky, neúspěšné podněty sociálce, problémová čtvrť a drogy. Z pozadí sporu o tříleté dítě, který v sobotu 27. 5. vyústil jeho vraždou, mrazí. Obyvatelé severočeského Mostu prý mají strach, ostatně čtvrti, kde k tragédii došlo, se mnozí raději vyhýbají i ve dne.

Ital Francesco M. přiletěl v sobotu do Čech za svým tříletým synem. Čekal, že zase bude peklo. S matkou-narkomankou na úřadech o dítě měsíce bojovali. Zhádali se i tentokrát, protože mu matka dítě nechtěla dát. Francesco došel na policii a teprve pak, před osmnáctou hodinou, mu žena dítě dala.

Zamířili na dětské hřiště, ale ušli jen pár desítek metrů, když se přiřítil pervitinem zfetovaný Michal P., druhý partner matky dítěte. Řev, hádka, strkanice. Malý chlapec pláče a bojí se. Francesco ho bere na ruku, když najednou vzduchem prosviští lovecký nůž a chlapečkovi se zabodne do krku. Spousta krve, zmatek. Dítě umírá.

„Chodil jsem na sociálku říkat jim, že matka fetuje, nestará se. Nic se nestalo. Dítě měla stále, i když jsem říkal, že já mám práci, neberu drogy a postarám se o něj,“ vypráví Francesco M. a vyhrnuje rukáv trika. Na levé paži má šrám od nože, škrábla ho špička čepele.

Hned po útoku na místo přibíhal policista v civilu, který jedenatřicetiletého útočníka Michala P. zadržel, další lidé volali do parčíku u školy v Rozmarýnové ulici policii a sanitku. Rovnou vzletěl i vrtulník.

Dítě leželo na zemi a nad ním klečel muž s telefonem u ucha a snažil se brutální krvácení z krku dítěte zastavit. „Dělal jsem všechno, co mi paní na lince říkala,“ hlesne muž.

Policisté mezitím oba muže zadrželi. Odbor sociální péče magistrátu se k tomu, jak bylo o dítě postaráno, odmítá vyjádřit.

Monika H. žila „schizofrenní“ život. Část roku trávila s Franceskem M. a jejich synem v Itálii. Když byla naopak v Mostě a Ital zůstal doma, byl jejím partnerem narkoman Michal P.

„Láska na perníku,“ procedí přes zuby muž s prošedivělými dlouhými neupravenými vlasy. Sám má s drogami evidentně zkušenosti, a proto Moniku i jejího českého přítele znal.

Lidé z okolních panelových domů totiž chlapce i trojici dospělých kolem něj dobře znali. Hlavně jedenatřicetiletého Michala P., který za vraždu dítěte skončil 30. 5. ve vazbě.

„Bylo jich v rodině pět kluků, všichni problémoví,“ popisuje útočníka mladá Romka v nechvalně známé mostecké čtvrti, které místní přezdívají podle čísel domů Stovky. „Bydlel tady snad v každém vchodě, všude s ním byly problémy. Máma i táta ho vyhodili, chvíli žil u babičky. Ale mlátil ji,“ dodává jedna ze sousedek.

Francesco M., který měl sám v minulosti problémy s drogami, svou partnerku a jejího druhého přítele chodil podobně popisovat na mostecký odbor sociálně-právní ochrany dětí. Doufal, že úřednice zakročí a dítě svěří do péče jemu. Tvrdí, že by s ním do zahraničí nevycestoval, ale zůstal by v Čechách, aby se o něj mohl starat.

„Kdykoliv jsme tam přišli, že matka je zfetovaná a nestará se, udělali předem avizovanou kontrolu a řekli, že matka funguje. Vše podle nich v tu chvíli bylo v pořádku a dál se tím nezabývali,“ říká dívka, která Franceskovi na úřadech pomáhala.

„Nemůžu vám říct žádné informace ke konkrétnímu případu. Každý podnět, který je podán na OSPOD, řádně prověřujeme. Na vše je vedena spisová dokumentace, a pokud někdo požádá o přezkoumání, není to problém,“ uvedla vedoucí příslušného mosteckého oddělení Alexandra Hynešová.

Obviněný Michal P. u soudu prohlásil, že je mu líto, co udělal. Dále odmítl vypovídat. K soudu jej v úterý policie přivedla v erární policejní košili, zřejmě proto, že při rvačce přišel o své oblečení. „Je mu to velice líto, jednalo se o nešťastnou událost. Je připraven čelit důsledkům svého jednání,“ řekl jeho obhájce Daniel Volák.

Policie 30. 5. zároveň obvinila i Franceska M., a to z nebezpečného vyhrožování a výtržnictví. Jde o reakci na to, že proti útočníkovi vystartoval a velmi pravděpodobně mu vyhrožoval zabitím.

Vražda dítěte byla pro část obyvatel Mostu, který je městem s druhou nejvyšší kriminalitou v zemi, pomyslnou poslední kapkou. Tvrdí, že se v některých jeho částech necítí bezpečně nebo se jim zcela vyhýbají. Jako třeba „Stovkám“.

Po ušlapaném prostranství mezi domy tady pobíhají desítky romských dětí, perou se, nadávají si a křičí, že se navzájem zabijí. Na betonových rozích parkoviště sedí dospělí. Problematika soužití tu došla tak daleko, že panelové domy naproti mají plot a kamery, z volného prostranství správci domů odstranili lavičky, aby tu Romové neměli kde sedět. A betony, na kterých sedí, polévají vyjetým olejem.

„Bála bych se tam jít i za bílého dne. Drogy, krádeže, všechno zlé je tam,“ popisuje nechvalně proslulou čtvrť jedna z obyvatelek Mostu.

„Posílili jsme hlídky v lokalitě, kde k tragédii došlo, i proto, že tam byly různé hádky. Bohužel více už posílit naši službu neumíme, máme stálé pěší hlídky strážníků, asistenty prevence kriminality a na rovinu – muselo by nás být asi tak tisíc, abychom byli všude,“ říká ředitel Městské policie v Mostě Jaroslav Hrvol.

Ústecký kraj je od roku 1991, odkdy jsou k dispozici data o registrovaných trestných činech, po Praze druhým nejproblémovějším krajem.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.