COOLna

„Povahové vlastnosti se rozvíjejí z genetického základu, ale jejich definitivní podoba závisí na působení vnějších vlivů, to znamená na interakci dědičnosti a prostředí,“ popisuje profesorka Marie Vágnerová, významná česká psycholožka a genetička, která se zabývá mimo jiné vývojovou psychologií.

„Dispozice k rozvoji různých osobnostních, resp. povahových vlastností, závisí na větším množství genů malého účinku, které v různé míře přispívají k jejich formování. Polygenní dědičnost, tj. závislost na větším počtu genů, neovlivňuje jenom psychické vlastnosti, ale i podobu člověka, například jeho rysy obličeje, výšku postavy či sklony k tloustnutí,“ dodává.

Popisuje také, že stupeň dědičné podmíněnosti je v rozmezí 40–60 %. V praxi to znamená, že osobnostní vlastnosti nemusí být modifikovány prostředím ve stejné míře a zřejmě ani stejným způsobem.

Je vůbec možné, že některé povahové rysy, které charakterizují jednoho z rodičů, pozorujeme už u batolat? Psycholožka to potvrzuje: „Povahové vlastnosti, které jsou ve značné míře geneticky podmíněné, se mohou projevovat již u dětí raného věku, některé už i v prenatálním období. Je to např. typ temperamentu, který se ukazuje v rozdílné intenzitě pohybů plodu ještě před narozením.“

Upřesňuje, že typ temperamentu je považován za základ, z něhož se rozvíjejí různé povahové vlastnosti. V kojeneckém a batolecím věku je to například emoční vyrovnanost, nebo naopak zvýšená dráždivost, různá potřeba nových zážitků, nebo spíš úzkostnost a podobně. „Jiné vlastnosti se ukážou až později, protože jejich vývoj závisí i na dalších faktorech,“ dodává.

Děti svými temperamentovými dispozicemi vyvolávají různé reakce okolí, které je zpětně ovlivňují a modifikují rozvoj jejich povahových vlastností.

„Tendence k určitému způsobu reagování, která je dána geneticky, může v krajním případě představovat rizikový faktor posilující pravděpodobnost rozvoje nežádoucích vlastností. Např. impulzivní, neklidné a dráždivé dítě bude ostatním nepříjemné, a proto bude s větší pravděpodobností odmítáno. „Pravděpodobným důsledkem bude posílení zmíněných povahových vlastností, což povede ke vzniku mnoha potíží,“ vysvětluje.

Zajímavé je, že ač máme určité genetické dispozice k nějaké vlastnosti, nemusí se v průběhu života vůbec projevit. Také v tomto případě hraje zásadní roli okolní prostředí. „Všechny dědičné informace nejsou aktivovány po celou dobu života, některé se projevují jen v určitém období. K aktivaci latentních dispozic dochází např. v období dospívání, kdy začnou fungovat geny stimulující hormonální dozrávání, které ovlivňují i rozvoj a stabilizaci povahových vlastností,“ dodává psycholožka.

Pokud nějaká povahová vlastnost není pro život jedince potřebná, tak se nerozvíjí. Může se jednat jak o vlastnosti vhodné, tak i nežádoucí. „Předpoklad k určitému způsobu reagování, například k ohleduplnosti k jiným lidem a k sebeovládání, se nemusí rozvinout, pokud jej nikdo nevyžaduje a neoceňuje,“ říká.

Přidává také vysvětlení, že tato skutečnost je podstatou zdánlivě nepochopitelné proměny chování některých lidí v důsledku změny situace nebo jejich pozice. Třeba když někdo začne po nástupu do vedoucí funkce jednat bezohledně a despoticky, ačkoliv to dříve nedělal, nebo se může začít chovat agresivně, pokud je ve stresu, i když za standardních okolností takto reagovat nebude.

Profesorka Vágnerová vysvětluje, že komplex vlivů prostředí nemusí působit na různě disponované jedince stejně: „Genetické dispozice ovlivňují způsob, jakým lidé různé podněty zpracovávají. Například člověk, který je dobře laděný a emočně stabilní, bude mít tendenci k pozitivnímu hodnocení čehokoli na rozdíl od toho, kdo je úzkostný a bude mít sklon vnímat vše negativně. Tato skutečnost je jednou z příčin zdánlivě nepochopitelných rozdílů mezi sourozenci žijícími s oběma rodiči v jedné rodině.“

Stejně tak popisuje i rozdílné působení podnětného prostředí na různě disponované děti. Zatímco vyrovnané a alespoň průměrně nadané dítě se dobře rozvíjí, dráždivé, emočně labilní a sotva průměrné dítě se v něm může stresovat.

Dědičné povahové dispozice nás ovlivňují i při výběru přátel, činností, jimž se věnujeme, nebo při volbě profese. „To se děje ve větší míře až v dospívání,“ upozorňuje psycholožka s tím, že dětské preference jsou limitovány rodičovskými představami.

Byl váš pradědeček furiant, který po výplatě hostil celou hospodu, nebo máte babičku, která pláče na každé rodinné oslavě? Jejich geny se otiskly do povahové dispozice vám i vašim dětem. Záleží na tom, které to byly a jak jsou silné. Čím je nějaký osobnostní rys silnější, tím je obtížnější jeho projevy zvládnout. Může jít třeba o nadměrně úzkostného či nadměrně agresivního člověka. „I když v těchto případech se na jejich rozvoji obvykle podílí i prostředí, například vliv příliš úzkostné matky nebo násilnického otce,“ podotýká profesorka. Každá genetická dispozice má své hranice, v rámci nichž je daný jedinec schopen na vnější podněty reagovat.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.