Moc nevěřím tomu, že by po světě chodili zlí lidé, co se každé ráno vzbudí a přemýšlí, čím by druhým zkazili den.
Ač to tak někdy možná nevypadá, tak jsem přesvědčená, že naprostá většina lidí chce svým konáním zlepšit svět. Jestli se mi to líbí, nebo ne, je věc druhá. Nicméně se domnívám, že velká část lidských rozhodnutí, chování i konání je provázena dobrým úmyslem.
Jakkoli se to tedy z pohádkových narativů může zdát, linka mezi dobrými a zlými postavami nebude v realitě tak jednoznačná. Spíš tu bude spousta dobrých lidí, kteří se snaží o lepší svět.
Potíž je ale v tom, že jejich představa dobra se nemusí nutně shodovat s tou vaší.
Nejde zároveň ani o to, zda daná konkrétní řešení jsou nebo nejsou ve svém důsledku dobrá.
To záleží na tom, kdo se dívá. A často ani nelze dohlédnout, kam naše rozhodnutí povedou v budoucnu, jakkoli to třeba dnes myslíme dobře.
Zásadní podle mě je, jestli se budeme tohle dobro žít (a necháme ostatní žít si to své), nebo se rozhodneme páchat dobro (a potenciálně svými dobrými úmysly poškodit ty, kteří naši představu dobra nesdílejí).
Krkavčí matka
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář