COOLna

….dědictví času a kultury…


Typologie prudičů na netu

Hejtr

Pokud definujeme hejtra jako někoho, kdo šíří nenávist, musím konstatovat, že s ním (zatím) osobní zkušenost nemám. A doufám, že to i po zveřejnění tohodle článku zůstane při starym. Nenávist je silná emoce a přijde mi, že na tu lidi na internetu nemají čas.

Hnidopich

Hnidopichů na rozdíl od hejtrů potkávám ve své internetové bublině docela dost. Jsou to ti, co očima seskenují veškerý váš text tolikrát, dokud NĚCO nenajdou. A když to najdou, nějaké zvláštní pnutí je donutí to zveřejnit. Kroužkujou, podtrhávají, zveřejňují screenshoty. A zřejmě pak dojdou k extázi, že jsou lepší než vy. A mají hezčí den. Tak jim ho přejme. I když – před pár měsíci se mi stalo, že mi jedna pančelka omlátila o hlavu, že jsem v pracovním listu pro děti měla spojku „a“ na konci řádky. Neváhala mi dokonce nasdílet několik manuálů o tom, jak by měl text vypadat. Té jsem teda hezký den nepřála. Ona by ho totiž asi stejně nebyla schopná mít.

Expert na váš život

Tyhle lidi miluju. Radí vám, jak se máte oblíkat, co dávat dětem na rýmu, co máte jíst a číst a s kým se kamarádit. A to ve chvílích, kdy se jich na to neptáte a ani nenaznačujete, že by vám nějaká rada bodla.

Remcal

Remcal je vlastně užitečný druh. Sice frfňá, že se mu u vás na FB něco nelíbí, ale tak nějak snesitelně. Přínosem je, že jeho komentář vám zvyšuje organický dosah příspěvku a osloví i ty, kteří čtyři stovky za vyčištěnou koňskou podkovu nadšeně dají. A mají z ní radost. A prodejce má taky radost. Díky všem remcalům, že nám pomáhají prodávat bez placený reklamy!

Rádoby názorový vůdce

Myslíte si, že máte právo na vlastní názor? Ne! Aspoň tenhle druh hejtra ho respektovat nebude. Označí vás za idioty, slaboduchý jedince a v poslední době taky za člena tupého stáda ovcí. Ruku na srdce – chcete se hádat s někým, kdo si plete pojmy s dojmy, svoje argumenty tahá ze znalostí nabytých na základní škole a mixne je s novinkami ze světa fake news? Tenhle boj nikdy nemůžete vyhrát. A ani se do něj nemusíte hrnout. Váš boj to totiž není.

Honič sebevědomí

„To byl sjetej, když to psal, ne?!“ „Jak si někdo může říkat o peníze za texty, když nepozná mě od mně?“ „Fuj, to je ale hnusná grafika…“ Bla, bla, bla. Lidi, klid. Místo stresů z takovejch komentářů si radši najděte profesionální práci onoho honiče. Věřim, že se dost pobavíte!

Vtěrka

Pod mým příspěvkem na Facebooku se objeví komentář: „Dobrý den, Nino. Poslal jsem vám SZ.“ Natěšeně chvátáte do messengeru, protože tušíte pracovní nabídku století a už se těšíte na to ryto, za který si postavíte všechny svoje vzdušný zámky. A ono tam toto. PROČ???!!!

Mimoň

Mimoň je Vtěrka de luxe. To snad asi fakt nepotřebuje další komentář…

Ubožák

A to nejhorší na konec. Člověk, který spustí lavinu hejtů pod slušným dotazem méně zkušeného kolegy, je debil. Nebohá oběť pak radši smaže svůj příspěvek ve snaze zachovat si poslední zbytky sebeúcty. To je něco pro debila. V ubožáka přeroste během té chvilky, kdy založí vlastní post ve znění: „Hele, vona to smazala! Tak ten její šílenej web pojďme dorozebrat v tomhle vlákně!“ A lidi jdou a hejtujou dál. Proč jste tak vypatlaný?

Pozoruju na sobě jedno – čím víc debilních komentářů jsem přečetla, tím víc mě nechávají v klidu. Protože žádný z nich mě reálně neohrožuje a všechny žabomyší války na netu ustanou za 3-5 dní. No stojí to za ty nervy? Asi ne.

A Roman Věžník komentuje hejty vůči sobě takhle:

„Dřív by mě to coby HSP nejspíš dost ranilo. Dneska jsem za hejtovačky vděčnej. Neztrácím s něma ani čas, ani energii, ale negativní reklama taky reklama, ne? A třebas si díky ní rozklikne můj webís někdo novej a nějakej můj počin mu zašmakuje.“

Hejtrů se nezbavíme. Jejich počet ale snížíme tím, že sami přestaneme hejtovat a rejt a dávat nevyžádaný rady. Třeba já se řídím pravidlem: „Nemáš-li co říct pěknýho, mlč.“ Tohle pravidlo si můžete vyzkoušet hned.

Nina Moravcová

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.



krematorium