COOLna

Říká se tomu tsundoku. Japonský výraz pojmenovává skutečnost, kdy si kupujeme spoustu knih, ale pak je nestíháme číst. Mám návrh: možná, že některými knihami stačí listovat.

Trik listování je v tom, že si nedáte cíl. Vzít do ruky knihu je jako podepsat smlouvu, jako zkoušet nové kamarádství po třicítce. Prostě to vyžaduje čas, člověk se k tomu musí zavázat, odpracovat si to.

Proč tedy listovat? Protože listování pomáhá nedělat ze čtení povinnost nebo něco výsostného, naopak vrací do hry zvědavost. I jediná stránka dobré knihy vás na chvilku vytrhne z každodennosti. Můžete se ztratit v Macfarlaneově podzemí, zabloudit v podivných básních Francouze Cédrica Demangeota nebo zkusit některou z kratičkých úvah Rolanda Barthese o japonské kultuře v knize Říše znaků. Mimochodem Barthese fascinuje japonská kuchyně a její malá sousta. To je přesně ono!

Kdo vlastně řekl, že knihy se musí přečíst na jeden zátah? Nestačí pár odstavců? Některé tituly se nejlépe čtou s přestávkami, zato pořádně dlouho. Vykašlete se na aplikace, které vám chtějí předžvýkat dobré knihy. Místo únavného ťukání do displeje si v sobotu po obědě lehněte s knížkou a bezcílně listujte.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.