Každý úředník vám řekne, že to nejde. Že za poslední roky mu naopak práce stále přibývá. Všechna ta nařízení, příkazy, všechno se musí zkontrolovat, zaúčtovat a podobně.
Samozřejmě bez snížení státní agendy, všeho toho papírování, co nezdigitalizovaný stát dělá, se moc úředníků propustit nedá. Můj první učitel ekonomie byl syn profesora Parkinsona, i u nás známého autora Parkinsonova zákona, který zní: „Státní byrokracie se šíří nezávisle na množství práce, jakou je potřeba vykonat.“ Má to dvě hlavní příčiny: byrokrat chce podřízené, nikoliv rivaly, a byrokraté vytvářejí práci sami pro sebe. A když nejen covidem státu ještě přidáváme na agendě,,,pacient“ nemůže vyváznout živý. Proto je potřeba provést celkovou inventuru toho, co chceme, aby stát dělal. A kdy jindy chceme do agendy státu říznout, aby vůbec mohl propouštět než nyní, kdy si nezaměstnaní snadno najdou novou práci? Mimochodem, už za minulé vlády se překlopila výše průměrné mzdy ve prospěch státních zaměstnanců oproti soukromému sektoru. vářejí A nemohou za to jenom zvýšené platy ve zdravotnictví nebo ve školství. Celkově lepší ekonomická budoucnost v eráru než v soukromé firmě.
Co zvýšení nejnižší sazby DPH z 10 na 12 procent?
„Pomůže nám k tomu, že se staneme jednoznačně zemí s nejvyšší sazbou na sociálně citlivé položky. Dosavadních 10 % bylo také nejvyšší v EU, ale toto ne- chvalné prvenství jsme sdíleli s 5 dalšími zeměmi (Finsko, Francie, Itálie, Slovensko a Španělsko). Nyní trumfneme i je. Nicméně rozpočet to nijak zásadně nezachrání, většina peněz z DPH se vybírá ze standardní sazby 21 %, která zůstane beze změn. A z potravin vybere stát méně, neboť přejdou z 15 na 12%. Doposud jsme měli nejvíce daněné potraviny (s výjimkou Dánska), nyní se malinko přibližime k ostatním zemím.
Jak si vysvětlit nulovou DPH na knihy?
Že mají úspěšného lobbistu, když mu šla vláda na ruku.
U stále rostoucího počtu státních úředníků, kterých je nyní už kolem 82 tisíc, nepočítaje další desetitisíce těch, co jsou placení z rozpočtů krajů a obcí, hrají pod statnou roli i evropské dotace a jejich zpracování. Kdysi jsem se s kamarádem dohadoval, že v Zemědělském intervenčním fondu, kde kdysi dělalo padesát lidí, jich bylo najednou 500 a spotřebovali na platech půl miliardy, a další miliardy na provoz téhle instituce. V roce 2020 už jich tam bylo dokonce 1300, dnešní počet neznám.
Ano. Jen část toho nárůstu lze připsat na vrub zesložitění vlastní agendy zemědělských dotací – a i k té došlo proto, že se při vymýšlení lépe cílených a smysluplnějších dotací (ano, takové skutečně existují) nebere v potaz, kolik bude stát dozor. Někdo to musí zaúčtovat, jiný to zajet zkontrolo- vat tam a podobně. A jsme u druhého Parkinsonova zákon: Práce přibývá úměrně s tím, kolik je na ni k dispozici času.“ I v rámci všemožných dotačních titulů se přesouvají stále větší objemy peněz. Ale to není nic nového pod sluncem. Jsou to věci známé už ze starého Říma nebo Egypta. V minulosti se tak velké nabubření úřednické agendy nakonec řešilo revolučně. I u nás máme tradici defenestrací (vyhazování z oken) a proslavili jsme tím , že pražské defenestrace dokonce musejí historici číslovat. Ale snad jsme už civilizovanější. Vždycky takové události provází jakýsi reset státu. I pád minulého režimu v roce 1989 měl velmi silné ekonomické důvody a podhoubí.
Petr Bartoň, ekonom
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář