Rusko je nuceno prodávat své zdroje s masivní slevou Číně a Indii. Tím si mimochodem vytváří vazalský vztah zejména k Číně, která má desetkrát větší počet obyvatel a desetkrát větší ekonomiku.
Rusko navíc ve srovnání s Čínou dlouhodobě relativně chudne; nemluvě o technologické propasti. Čína dokáže nyní sama vyrábět širokou škálu téměř všech technicky náročných produktů (kromě čipů s pětinanometrovou technologií, kde světu vládne Tchaj-wan a Jižní Koreji patří stříbrná medaile). Rusko má naopak problémy smontovat z dovezených dílů použitelný počítač. Z ruských potíží na Ukrajině může mít Čína na jedné straně radost, neboť její moc relativně i absolutně roste. Na straně druhé se ukazuje, že Západ ještě neřekl své poslední slovo.
Americe zřejmě došlo, že kapitulace v případě Ukrajiny by znamenala růst požadavků nejen ze strany Ruska, ale i Číny a dalších potenciálně agresivních režimů. Čína by získala mnohem větší sebevědomí – a připusťme si fakt, že Tchaj-wan je z hlediska globální ekonomiky důležitější než Ukrajina.
Výsledek války je zatím nejasný. Případný rozhodný úspěch Ruska by znamenal, že dalším cílem může být Kazachstán: obrovská země s velkými přírodními zdroji a s kosmodromem Bajkonur. Co by mohlo následovat dál, je velká otázka, ale je jisté, že by se nám to ve střední Evropě nelíbilo.
K rozhodnému úspěchu má Rusko naštěstí daleko, ale zdaleka není ještě poraženo. Kreml sází na únavu Ukrajiny i západní veřejnosti, která je postupně míň a míň ochotná podporovat napadenou zemi. Ale čas hraje i proti Rusku: vzpomeňme, jak se během 80. let vyčerpal Sovětský svaz válkou v Afghánistánu a jak v roce 1917 bylo Rusko bylo prakticky nuceno kapitulovat před německými požadavky.
Pavel Kohout
COOLna 
Napsat komentář