COOLna

O lidech, kteří přijíždějí pracovat ze zahraničí, aby vykonávali různé špatně placené a namáhavé práce, toho často mnoho nevíme, protože žijí někde na ubytovnách a dny tráví prací. Česká republika je zemí, která práci lidí z Východu využívá a zároveň je součástí regionu, odkud lidé odcházejí pracovat na Západ. Mzdová železná opona existuje i třicet let po pádu té z ostnatých drátů, která dělila Evropu v dobách bipolárního světa. Kromě toho existují velké nerovnosti i mezi severní a jižní Evropou, takže vydělat si nějaké peníze na život odjíždějí také Italové nebo Španělé – ti pro změnu do Irska nebo Holandska.

Skutečnost, že pracovní podmínky, včetně toho, jak vysoké jsou mzdy, jsou jedním z nejdůležitějších témat, které ovlivňuje i směrování naší společnosti a šance na to, zda se nám podaří udržet demokratické uspořádání naší země, si alespoň v Alarmu uvědomují.

Pracovní migrace v Evropě je známkou velkých nerovností. Víc jak třicet let po pádu železné opony se o těchto nerovnostech v rámci EU začíná mluvit, i když si v západních zemích lidé často myslí, že máme nižší mzdy, protože máme nižší náklady na život. S tímto přesvědčením jsem se setkávala velmi často a přiznám se, že mi činilo stále větší problémy na ně reagovat s klidem.

Být pracovním migrantem může znamenat velmi různé věci. Můžete se s celou rodinou odstěhovat za lepší prací do cizí země a vydělávat tam o hodně víc peněz, protože poskytujete své expertní vědění a máte žádanou kvalifikaci. Pak tu máme ale armády lidí, kteří jezdí pracovat jinam, aby si vydělali na život, dluhy, nebo se nějak zajistili do budoucna. Často odjedou, protože nemají jinou volbu. Nechávají doma své děti, rodiče, přátele, celý svůj život. Pod vlivem neoliberální ideologie jsme přijali jako předpoklad, že cestovat za prací je správné.

Jsem přesvědčená, že projekt Evropské unie nemá šanci na přežití, pokud se nezaměříme na snižování nerovností mezi jednotlivými regiony.



Kladu si samozřejmě otázku, zda je nahlédnutí do života pracujících migrantů a jejich pracovních podmínek k něčemu. Nejsem naivní, abych si myslela, že něco změním tím, že přinesu nějakou zprávu. Na druhu stranu jsem ale přesvědčena, že nějaké změny společenského uspořádání nás do budoucna čekají, ať už je chceme, nebo nechceme. A že je vždycky dobré mít představu o tom, co zažívají lidé, kteří se v žádném případě nemohou označit za vítěze ekonomické transformace.

Saša Uhlová

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.