Bohužel se pohled na samoživitelky příliš nemění a společnost i zaměstnavatelé na ně dosud nahlíží skrz prsty. Stále převažuje názor, že pro výchovu dětí jsou lepší dva rodiče, a ženy jsou tlačeny do dalších vztahů a je jim kladen za vinu rozpad partnerství a špatný výběr partnera. Nejrůznější stereotypy podporují dokonce veřejní činitelé a politici.
Zásadní je, že sólo matky jsou heterogenní skupina, takže jejich situaci nemůžeme paušalizovat. Radka Dudová ve studii Analýza postavení sólo matek na pracovním trhu vydefinovala pět skupin, kdy přibližně třetina jsou takzvané zvládající samoživitelky (mají stabilní práci, drží se lehce nad hranicí chudoby, ale nemají rezervy na horší časy), čtvrtina vyloučené(padají pod úroveň chudoby, mají problém zajistit rodinu a mnoho energie věnují jen zajištění jídla), další je skupina pracujících chudých sólo matek (necelá čtvrtina), následuje skupina zvýhodněných (starší děti, vysoká kvalifikace, nadprůměrné příjmy) a přibližně pět procent sólo matek je možné označit jako vyživované.
Co se týče pracovní oblasti, například Byznys pro společnost poukazuje na pracovní sestup. Sólo matky akceptují méně kvalifikovanou práci či práci na nižší pozici, než jakou by mohly zastávat za jiných podmínek, a očekávají snazší slaďování a také menší odpovědnost. Ocitají se však paradoxně ve větší konkurenci uchazečů a horší vyjednávací pozici. Nedostatečná nabídka flexibility a částečných úvazků tlačí ženy do akceptování prekérní (spolu)práce. Setkávají se s obrovskou neochotou přizpůsobit pracovní dobu jejich potřebám, přitom řada z nich by mohla pracovat i na full time, kdyby mohly využívat pružnou pracovní dobu.
Nutnost zabezpečit jako sólo rodič více rolí včetně finančního zajištění pro ně bylo velmi vyčerpávající. Obecně na ženy dopadla koronavirová krize tvrději než na muže.
Aby sólo rodiče mohli svoji situaci lépe zvládat, potřebovali by větší flexibilitu, a to spíš pružnou pracovní dobu než částečný úvazek, který by jim nenabízel dostatečný výdělek. Zcela zásadní je pro ně také dostupná institucionální pomoc při péči o děti, a to jak u předškoláků, tak školáků. Bohužel se situace zatím nijak výrazně nemění.
Mýtus o nějakém specificky výhodném či ochranářském postavení sólo matek v právním řádu nemá oporu v realitě. Zejména v oblasti práce specificky na osamělé rodiče pamatují v zásadě jen dílčí ustanovení o souhlasu s přeložením či pracovní cestou a delší podpůrčí doba v případě ošetřování člena rodiny. Jakousi právní výjimkou je institut náhradního výživného, s jehož přijetím se opět pojí řada stereotypů ve vztahu k samoživitelkám.
Šárka Homfray, Lucie Václavková
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář